Nechtěné přátelství, nedobrovolné soužití, boj s neznámem – to vše a ještě mnohem více přirovnání dokonale sedí na život s Crohnovou chorobou. Právě díky ní jsem stihla už nejednou navštívit operační sál, strávit týdny v nemocnicích a prožít část svého života se stomickým sáčkem na břiše. A přestože mi postiženou část střeva (jeho jakousi „základnu“) při zákroku odoperovali, své tělo s ním sdílím dál. Číst dál

Můžeme být k smrti vyděšení z toho, že nás čeká něco, co si ani ve snu nedovedeme představit, jak bude probíhat. U pacientů tohle platí víc než u kohokoli jiného. Strach z toho, co přijde. Bude to bolet? Zvládnu to? Ale co když už máme něco za sebou a projevy komplikací se nám zdají povědomé? A najednou nemáme strach z neznámého. Zmocňuje se nás strach právě proto, že tušíme, co přijde… Číst dál

Každá další operace, kterou musí pacient podstoupit, je jako další boj – boj s nemocí, za své zdravější tělo, boj sám se sebou. Přesto to není jako sportovní zápas, na který trénujeme dlouho před ním. Při operacích si procházíme bojem, na nějž nás nikdo dopředu nepřipravil. Ale jakmile se do něj dostaneme, tak – i když nevíme jak – bojujeme. Číst dál

Znáte větu „ve dvou se to lépe táhne“? Ve většině případů musím uznat, že je to určitě pravda. Ovšem když mému stomickému sáčku přibyl na břiše kamarád – další stomický sáček, náladu mi to rozhodně nezlepšilo. Číst dál

Taky jste jako malí moc rádi chodili na houby, ale vlastně je rádi vůbec neměli? Já aspoň takové dítko byla – sbírání hub jsem milovala, jejich konzumaci už tolik ne. Slovo „houba“ pro mě dostalo ovšem minulý rok úplně nový význam. A tak už neznám jen houbu jedlou, jedovatou, či na mytí nádobí, ale také houbu, která umí být velkým pomocníkem při řešení zdravotních komplikací. Číst dál

A tak se to stalo: vzbudila jsem se na posteli a mé břicho zdobil pytlík. Vývod už nepředstavoval jen nějakého strašáka v čase budoucím, byla to realita. Realita, se kterou jsem se neuměla vyrovnat, nechtěla ji přijmout. Navíc mi po předchozích operacích a komplikacích už nezbývalo moc sil, a to jak fyzických, tak hlavně těch psychických. Číst dál

Občas, když spíme, mohou se nám zdát strašlivé sny a noční můry, z nichž se chceme co nejdříve probudit. Když otevřeme oči, jsme možná na chvíli zmatení, ale jinak je vše v pořádku. Co když se však snažíme probudit z hrůz, kterými zrovna procházíme, a nedaří se? Protože to celé možná není jen sen… Číst dál

Vidím okolo sebe spoustu zajímavých a talentovaných lidí, kteří mají opravdový potenciál něco dokázat, změnit. A teď rozhodně nemyslím jen potenciál kariérního charakteru. Spíš lidi s celkově velkým potenciálem něco dokázat. Mě osobně velmi motivují příběhy mých kolegů s hendikepem, které nedokázala zastavit často i dost zákeřná nemoc a oni jedou dál a tvoří. Číst dál

Chronická nemoc je jako divoká jízda na horské dráze. Jeden den jste jak v extázi, že je vám dobře a nic nebolí, den druhý je naopak na průstřel hlavy. Bolestivé uvědomění, že moje nemoc je tu se mnou ať se děje, co se děje. Že nemá cenu moc doufat, že to jednou zmizí. Vždyť jsem chronicky nemocná a doktoři mi slíbili, že to budu mít na doživotí. Tak si moc nevyskakuj, holčičko! Číst dál

Podle dostupné literatury se jedná o nejčastější onemocnění žen v reprodukčním věku. Zajímavé. Já o ní neslyšela do té doby, než jsem začala pracovat se stomiky. Protože pár procent z nás pacientek jsou ženy po operaci endometriózy. Po operaci, kdy jim kromě reprodukčních orgánů bylo nutné odebrat i část střeva a založit stomii. Číst dál