Hledání #perplexveměstě

A přece se točí #perplexveměstě

Mám kamaráda všeuměla. Stojí právě v koupelně, na jednom ze dvou suchých ostrůvků. V tričku, bez ponožek a kalhot, co si nechce zmáčet. Nemám čas se červenat, jsem v nouzi. Moje pračka proti mně něco má. Číst dál

Do důlku na krku #perplexveměstě

Vlezu do výtahu. Klesám osudu i podlaží vstříc. Nasaju vůni manga s karamelem, málem to se mnou flákne. Hledám zdroj, ale ovoce, cukr, ani vařič tady nejsou, dokonce ani samička v oparu. Omámená jsem tu teď já, kontraproduktivně. Jako bych nevrávorala už dost. Číst dál

Až domů do předsíně #perplexveměstě

„Vážený zákazníku, děkujeme vám za nákup výrobku nové generace. Věříme, že budete s jeho kvalitou spokojeni. Nyní vyčkejte na zprávu od svého dopravce.“ Nechce se mi vyčkávat. Můj dopravce by mi totiž nejradši naskenoval sítnici, balíček prohodil oknem dodávky a frčel za dalším kšeftem. Číst dál

Nosočistoplena #perplexveměstě

Podívá se na mě a hledá ta správná slova. „No, ono je to asi těžký, když máš… když jsi… neuraž se…“ Tak schválně. „Když jsi omezená, chápeš,“ vychrlí nakonec a sklopí oči. Chápu. Neudržím se a začnu se smát. On taky. „Promiň, nevím, jak o tom mluvit, je mi to blbý.“ Číst dál

Abrakadabra #perplexveměstě

Co byste si chtěli přečíst na Silvestra? No právě. Číst a na Silvestra, já vím, že je to trochu mimo. A to jsem si ještě nic nenalila. Dokonce se ani nehodlám rozepisovat o tom, jak připravit nízkokalorické jednohubky z balicího papíru nebo jak správně odpálit rachejtle a jiné milované členy širší rodiny. Číst dál

Nechci spasit, chci si sednout #perplexveměstě

Drápu se na sedadlo. Cestující mi nejdřív podává pomocnou ruku, pak dvě čísla Strážné věže. Šmarja. Na další zastávce nastupuje stařec s hůlkou, kterou mi zabodne do nohy a s předstíraným pokašláváním na mě významně hledí. Jemu časák nikdo necpe. Zato mu nabídnou místo. Něco je v mojí logistice špatně. Nechci spasit, chci si sednout. Taky. Číst dál