Už dlouhou řádku let chodím na infuze bioléčby. Začala jsem na Remicade, na který jsem nereagovala dobře, následovala Humira a nakonec jsem před šesti lety zakotvila na Entyviu. Věděla jsem, že zase tolik dalších druhů bioléčby na trhu není, a tak jsem za Entyvio byla neskonale vděčná. Někdy mi po něm sice bylo celkem zle, měla jsem horečnaté stavy, všechno mě v den aplikace bolelo

Nebudu vám nic nalhávat. Jak už jsem psala dříve, tak i po deseti letech života se stomií jsou momenty, kdy bych ji nejradši přelepila a dělala, že tam vůbec není. Abych opět měla zacelené břicho bez jizev a vylezlého střeva, protože kdo se na TO sakra chce koukat? Abych si nemusela denně měnit sáček, otírat si z břicha střevní obsah, pudrovat krvácející podrážděnou kůži a

Když je člověk zdravý, nic ho nebolí ani mu nic nehrozí, tak úplně chápu, že je pro něj život se stomií nepředstavitelný asi stejně jako představa života na Marsu. Ve chvíli, když už je člověk nemocný a vyšití stomie mu hrozí, tak je stomie stále něčím, čeho se velice rád vyvaruje. Ale pak přijde moment, kdy se po operaci probudí a ten pytel na břiše

Po dlouhé době jsem si dopřála thajskou masáž a došlo mi, že jsem s vámi ještě nesdílela své zkušenosti a postřehy z masáží po mé operaci stomie. Masáže si užívám celý život stejně jako návštěvu lázní nebo třeba sauny. Stomii jsem nepovažovala jako překážku, a tak mě po operaci ani nenapadlo se svého požitku vzdát. A jsem velice ráda, že jsem tak učinila. Za těch necelých

Život se stomií asi opravdu není to, po čem by člověk prvoplánově toužil. Celkově představa střeva na povrchu břicha, kdy odpad (moč či stolice) odcházejí do sáčku, není ideální styl života. Ale přece… Stomii a život s ní řešíme primárně my pacienti, zdravý člověk s tím nemusí mít co do činění. A v kruhu pacientů i veřejných informací o stomii často vycházejí komentáře, že je finálním