Velmi mírná zima a teplé i slunečné jaro uspíšily letos vegetační vývoj zhruba o měsíc. Například ovocnáři uvádějí, že sklízet by letos mohli minimálně o tři týdny dříve, než bývá běžné. Pokud by vydržel stávající ráz počasí, mohli by třeba ovocnáři sklízet rané třešně už koncem května. Jak ale zároveň ovocnáři upozorňují, bude záležet na dalším průběhu počasí.
Každý si umíme postavit hlavu. Trvat si na svém s okázalou urputností. Letošní jaro mi znovu potvrzuje, že tvrdohlavý dokáže být nejen živý tvor, ale stejně tak třeba diagnóza a počasí.
Psalo by se o něm mnohem líp.
Kdyby byl handicap jako traktor, většina lidí by chápala, že traktorista a traktor nejsou jedno, i když taky umí zvorat kdeco. Málokdo by předpokládal, že traktorista stráví kvůli traktoru zbytek života výhradně v holinách ve stodole a na poli.
Pravá depka
Když zoufalý křik ozývá se z nitra,
když nechceš zažít dnes,
natož pak zítra.
Když nebaví tě být sám ani s druhým
a cítíš se být přízrakem svým pouhým.
Když smrtkou oblečen jsi smutečně,
už znáš svůj osud. Skutečně?
Jak vypadá jeden můj typický den?
To se mě opakovaně ptají novináři i úřady.
Přitom by sami neuměli odpovědět. A ani nemusí. Nás se tak však ptá kdekdo. Protože jsme „speciální“.
Ale ani u nás typický den neexistuje.
Všední den je jiný než svátek, je různá roční doba a počasí a je nám dobře, nebo hůř.
Tradiční svátky a oslavy osvěžují kalendářní rok a lidské životy. Někdo je nemusí, ale pro jejich příznivce jsou to dny nedočkavě vyhlížené a většinou radostně prožité. Zejména sejdou-li se rodiny a přátelé, kterým je spolu dobře. Pokud se zadaří…
Myslíte, že v našem světě plném různých možností a především různých názorů může existovat něco jako neotřesitelná pravda?
Rychlý nástup jara se nese ve znamení rozkvétajících sakur, pohodových procházek lesem a těšení se na Maraton s roztroušenou sklerózou (MaRS), který proběhne 22. a 23. března. Dosud jsem na této akci nikdy nebyl, ale letos mě k účasti navnadil rozhovor s Kateřinou Bémovou, ve kterém jsme maraton rozebrali ze všech stran. Zjištěné informace byly natolik lákavé, že jsem se rozhodl přijít.
Nabídla mi rámě, jinak eskalátory nesjedu. Pustí pár lidí, pak ucpe průchod a stojí. To ovšem neustojí pán nad ní, začne halekat, nadávat, dokonce i tleskat a pískat. Paní se otočí a důrazně mu sdělí, že „slečna je nemocná a musí se držet, laskavě, ano?!“ Ne. Dotírání nepřestává, takže marný vysvětlování zazní cestou dolů patřičně nahlas asi pětkrát. Myslím, že nemocnou holku si ještě teď rapujou dispečeři ve službě.
Loni na jaře jsem napsal dva sloupky o škodách, které na naší zahrádce a později i předzahrádce působí čuvačí slečna Julka.
Ta nakonec dosáhla svého. Pro letošek jsme se rozhodli zahradničení přerušit. Vedly nás k tomu už zmíněné loňské zkušenosti s neustálým montováním dalších a dalších provizorních zábran, kterými jsme zvýšili výšku plotu až na 115,5 centimetru. Když se i přes tuto výšku čuvačice přenesla skoro bez rozběhu, rezignovali jsme.
