Můj úplně první text pro Inspirante nesl název Vůbec na to nevypadáš, a i když to v něm nebylo explicitně zmíněno, týkal se takzvaného passingu. Ale co to vlastně je?
Passing je sociologický termín pocházející z angličtiny a odvozený od slovesa pass, které má mnoho významů, například procházet. Passing je stav, při kterém nám nějak prochází, že na okolí působíme jako někdo jiný, než jsme. Nutno ovšem podotknout, že to působení nemusí být cílené.
Abych to srozumitelně uvedla na konkrétním příkladu: když někdo vidí moji fotku, nenapadne ho, že jsem autistka, pokud to u té fotky nebude explicitně napsáno. Pásuji tedy jako alistka. Když jdu po ulici, lidé mě většinou mají taky za alistku. A když se s nimi bavím? Jak kdy. Někdy to jde zakrýt lépe, někdy hůře.
Passing se samozřejmě netýká jen autistů; asi známe ze svého okolí třeba lidi s depresí, na kterých není jejich nemoc na první, druhý, ale ani desátý pohled vidět, a proto je máme za ty, jimž nic není. Někteří lidé se zrakovým postižením se mohou někdy v klidu pohybovat v otevřeném prostoru bez bílé hole, stejně tak existují lidé, kteří se sice pohybují na vozíku, ale používají ho jen někdy.
Mohla bych ve výčtu pokračovat a neomezovat se jen na příklady týkající se postižení (například některé míšence můžeme považovat za bělochy), ale mnohem zajímavější mi přijde položit si otázku, jestli je existence passingu dobrá, nebo špatná. Tak tedy: Jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Výhodou samozřejmě je, že pokud vás lidé považují za někoho méně diskriminovaného, máte šanci diskriminaci uniknout − samozřejmě však hrozí, že se na vaši skutečnou identitu časem přijde. Ale má to i svou stinnou stránku, a to tu, že pokud se rozhodnete využít například nějaké kompenzační pomůcky určené pro vás, okolí vás bude považovat za padoucha nebo podvodníka.
Před několika lety kolovala Facebookem historka o tom, jak si jeden mladík sedl v tramvaji na místo pro invalidy. O pár zastávek později přistoupil jeden starší muž, všiml si mladíka a spustil kolečko o tom, kterak jsou mladí neslušní a nevychovaní, protože nepouštějí staré lidi sednout. Mladík si mlčky odhrnul nohavici, odšrouboval si svou nožní protézu a položil si ji do klína. Najednou už nebylo pochyb o tom, že je tělesně postižený.
Na druhou stranu se domnívám, že v ideálním světě by passing neměl existovat. Proč? Protože je založen na neviditelnosti, neznalosti a strachu z diskriminace. V naší společnosti existuje passing jednoduše proto, že si nepřipouštíme, že postižení není vždy na první pohled vidět, a proto, že je leckdy pro postiženého bezpečnější, když o jeho postižení ostatní nic nevědí.
Foto: Pixabay
