„A vy spolu spíte? Jak jako?“ Zavzpomínám na legendární poučnou knížečku Děvčátko, na slovíčko, a vážně nevím, jestli je vhodný opáčit: „Jak to vyjde. Vleže, po jídle, v úterý, v květnu, znáš to.“

Jistý je, že sex táhne a zajímá spoustu lidí. A bohužel panuje taková divná představa, že chudák zdravý partner či partnerka se s perplex protějškem obětuje nejen lidsky, ale taky musí významně zkrotit svý vášně, protože na vozíčkáře roztouženě s rozběhem skočit nemůže. Se převáží, a co potom. Navíc se určitě nepostaví, když je ochrnutej. Jasně, na nohy ne. A pokud jsou náhodou s diagnózou oba, no tak to promiňte, takovýhle Tetris nás neučili.

Jenže smyslnost, erotika a sex se naučit nedají. Určitě také neplatí, že když máte nějakou diagnózu, fyzickou blízkost, doteky a jiné ohňostroje považujete za přízemní.  Naopak. Ono je tak milý svěřit své tělo pro změnu do rukou někoho, kdo nezkoumá úhel přitažení špiček a rotaci pánve.

Dlouho jsem si zvykala na místy jiné tvary svalů, prstů, na jizvy, na nepředvídatelnou citlivost. Učila jsem se uvolnit a nebádat nad tím, kde končí slušné děvče a začíná dorota. Odrazovalo mě, že možná dostanu křeč v nevhodnou chvíli, tak jsem holt teď za samičku, co někdy umí nohama obejmout a nepustit. To muže vytrvalce těší, protože i oni pařili na Haberovo Držím ti miesto. Rychlíci mě zase milují za to, že jakmile mě vklíní někam do prostoru, strachy se už ani nehnu, takže oni mohou rozjet Turbo.

Erotika je o souhře dvou (jsme slušnej sloupek přece), a pokud nám to spolu neladí, diagnóza za to fakt nemůže. Jednou jsem popouštěla uzdu své fantazii, načež sameček konsternovaně ležel, a pak se vlažně otázal: „Tos vyčetla z těch svých časopisů?“ Jistě, Žena a pivot jak vyšitý. Kupodivu jsem mu ho šokem neukousla, ale moc nechybělo. Jistý samorost si zase nenechal vysvětlit, že v koupelně ne, klouže to tam a navíc je zima, což jeho kvality jen umenšuje (a Tatramatku neměl). Jeden prima sportovec zase zahájil rande dotazem: „Do kterého oka se ti mám koukat?“. V zájmu touhy jsem ohluchla, jenže on pokračoval významným pohledem na můj hrudník v tričku se sovou z flitrů. Už jsem slyšela trhat látku, jenže on mě dorazil: „Jak to pereš?“

Už se neperu. Můžu leccos leckde, ale už nechci. Pokud někoho zajímají čistě úhly, polohy, techniky a výkon, ať se klidně doma s vyvolenou pravidelně houpe na lustru. Já budu s tím, který ví, kdy mě chytit, zahrnout květinami, kdy čokoládou a kdy hezkým prádlem. A s kým se já bavím, směju, šeptám, zkoumám, miluju a tetelím. Věřím totiž jemu i sobě, bez předsudků i bez prádla.

Foto: Helena Tutterová, archiv Revenium

NAPSAT KOMENTÁŘ

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *