Slavní s handicapem: Ten nejmenší i největší, Henri de Toulouse-Lautrec

„Podívejte se na toho trpaslíka! Co je to za odporného skřeta?” slýchával Henri de Toulouse-Lautrec kvůli svým zakrslým nohám. Bez ohledu na ně Lautrec byl a stále je velikánem výtvarného umění. A nebýt těch nohou, nejspíš by se jím nestal…

Henri přichází na svět 24. listopadu 1864 ve francouzském Albi, do šlechtické rodiny hrabat z Toulouse. Jeho otec Alfons a matka Adéle jsou bratranec a sestřenice. V této době se ve vysokých kruzích sňatky mezi příbuznými berou jako normální. Zabraňují dělbě majetku a znamenají jistotu zachování rodové tradice. Henri je už od narození maminčin miláček. Matka se (pro tehdejší dobu netypicky) také stará o synovu výchovu. To Henri ještě neví, že jediná žena v jeho životě, která k němu bude pociťovat opravdovou lásku, je právě maman. Otec se spíše než rodině věnuje lovu a dalším chlapským zábavám. Malý Riri ho ale zbožňuje. Prahne po jeho pozornosti a uznání. Ani jedno se mu od otce nikdy nedostane…

Už v útlém věku se projevuje jako neduživé dítě, je často nemocný. Neroste. V časech polehávání v posteli si kreslí. Dlouhé hodiny tráví čas s papírem. Jistě by raději lítal venku s kamarády, ale to nejde. Sňatky příbuzných zkrátka nejsou tou nejlepší genetickou výbavou… Ve čtrnácti navíc upadne a láme si obě nohy ve stehnech, což definitivně zastavuje jeho růst. Obličej i tělo mu normálně dospívají, ale nohy ne. Jezdí na mnoho léčebných pobytů, léčit se ho pokouší nespočet lékařů. Nic nepomáhá… Dětské nohy nesou hruď a hlavu dospělého muže. To způsobuje bizarní vzhled trpaslíka. Pro otce to znamená další zklamání. Tenhle skřet, že má být jeho synem?!? Hrabětem z Toulouse?!? To snad…! Ne, Henri už neporoste. On sám to ví. Ví, že tím odporným trpaslíkem bude celý život. Maman se za něj sice neustále modlí, ale Henri už Bohu nevěří. Nechce hledat útěchu v modlitbě. Vybírá si něco jiného, něco skutečného: malování.

V roce 1881 završuje studium maturitou. Poté navštěvuje lekce u hluchoněmého malíře Reného Princeteaua.  Ten po čase uzná, že sám už nemá, co by Lautreca naučil. Henri tedy vstupuje do učení k pařížskému malíři Leonu Bonnatovi. O rok později přechází k dalšímu akademickému malíři Fernandu Cormonovi. Tou dobou už bydlí na Montmartru, kde se nachází ateliéry obou malířů. Rodiče nejsou z jeho ambic stát se umělcem nadšení, obzvlášť otec to nese špatně… V této době se také Henri seznamuje s plachým a zasněným zrzkem. Tenhle podivín se jmenuje Vincent, Vincent Van Gogh.

Montmartre

V roce 1884 si Lautrec pronajímá na Montmartru vlastní ateliér. V té době prý začíná přespříliš holdovat alkoholu a prostitutkám. To sice zřejmě bude pravda, ale je nutné k tomu dodat jednu věc: alkohol Lautrecovi (minimálně zpočátku) pomáhal od bolestí nohou, kterých se celý život nezbavil. Prostitutky pak pro Lautreca znamenaly prakticky jedinou možnost ukojení milostné touhy. Navíc se dá říct, že byly morálně výš, než mnoho dam z takzvané „vyšší společnosti“. Lautrec s nimi rád navazoval i jiné než sexuální styky. Jako jediné na něj nekoukaly z vrchu pro jeho vzezření skřeta.

Od roku 1887 Lautrec vystavuje, kresby mu vychází v časopisech. Prodává se a kritika jeho dílo hodnotí vysoko. Na rozdíl od jiných má navíc tu výhodu, že se na příjmy z prodejů nemusí spoléhat. Hmotně je totiž neustále podporován svou drahou maman. Může si dovolit luxus nedělat ve své tvorbě sebemenší kompromisy. Alespoň malá protihodnota za jinak zpackaný život… V roce 1889 se na úpatí Montmartru otevírá slavný kabaret Moulin Rouge. Lautrec pro něj vytváří plakát na sezónu 1891. Vyobrazuje na něm tradiční znak kabaretu: kankán. Tímhle plakátem se definitivně stává slavným a začíná k Moulin Rouge patřit stejně jako výstřední tanec. Má tu svůj stůl a na zdech visí jeho díla.

Upít se k smrti

K čemu vám je ale sláva, když nemáte nikoho, kdo by ji s vámi prožil? Mezi vším tím rejem v roce 1890 umírá Henriho blízký přítel, Vincent Van Gogh. Henri tušil, že se Vincent nedožije vysokého věku. Stejně tak ví, že ani on nebude žít dlouho. Přebývá a tvoří v nevěstincích, jeho modelky jsou prostitutky. Oceňuje na nich to, co jiní nevidí: přirozenost a pravdivost. Ano, klasické modelky se stále pokouší pózovat a vypadat krásně, ale k čemu to je? Prostitutky třeba mohou být krásnými ženami, stejně však ve tváři neskryjí drama života, které je zavedlo až sem.

Henri se postupně upíjí k smrti. Není nikoho, kdo by tomu mohl zabránit. Ani on sám ne… Jeho sláva sice stoupá, ale spotřeba alkoholu také. V roce 1898 to zoufalá matka nevydrží a přestěhuje se na hranici Montmartru. Nebohá maman! Co to pro ni musí být za oběť! Ona v takové čtvrti! Lautrec chvíli seká dobrotu, ale pak se zase vrací do dřívějších kolejí. Matka to nevydrží a opouští Paříž… Tempo pití a jeho následků u Lautreca eskalují až do února 1899, kdy je převezen na kliniku pro duševně choré. Nucená abstinence mu prospívá a on je po třech měsících propuštěn. Ach, maman! Jsem vyléčen! Vydrží to pár měsíců…

Tentokrát už jde o definitivní pád. Henri už téměř nemaluje, jen pořádá pozůstalost a loučí se s přáteli. Postupně ochrnuje. Riri tráví své poslední dny na matčině zámku. Tady také 9. září 1901 umírá. Je mu třicet šest let. Jeho otec mu nikdy neprojevil slovo uznání a žádná žena kromě matky ho nikdy nemilovala. Henri de Toulouse-Lautrec po sobě zanechal 737 olejomaleb, 275 akvarelů, 359 litografií a 5084 kreseb. Sám se vyslovil, že kdyby měl nohy standardní délky, nikdy by nemaloval.

Henri de Toulouse-Lautrec:

• francouzský malíř a grafik, který se narodil 24. listopadu 1864 ve francouzském Albi
• už od mala je často nemocný a příliš neroste, ve čtrnácti si pak zlomí obě nohy ve stehnech, čímž se jejich růst definitivně zastaví, obličej a tělo se mu naopak vyvíjí normálně
• v dospělosti tedy vypadá jako odpudivý trpaslík
• na svých obrazech často zachycoval lidi z okraje společnosti, tanečnice nebo prostitutky
• jeho život a dílo jsou spjaté se slavným kabaretem Moulin Rouge

Foto: Wikipedia