Začíná to hýkáním u kalendáře. Zatímco celý svět má málem orgasmus z toho, že #LetoJeTadyGrilovačkyKoupákNeAsi, mě tahle vlna poněkud míjí.
Nejradši bych den proseděla v otevřený ventilačce s nohama v mrazáku. Je mi kolosální vedro už při dvacce. Takže při třiadvaceti se přestávám hýbat, při pětadvaceti myslet a těsně pod třicítkou žít. Navrch přijdu o horký kafe. Vlastně jakékoliv kafe, protože s jeho chladnými a přeslazenými sestrami nemluvím.
Z rozžhaveného velkoměsta sice půlka lidí vysmahla za hranice všedních dnů, zato k nám zavítali turisti. Vrážím do divně postávajících osob s vytrčenými deštníky či hůlkami, až nabydu dojem, že je mám možná lajknout a lovit jako cashky. Rozprsklá horda zbloudilců zabírá a doslova obsadí celý chodník, perón, metro i tramvaj. Zakrývají mi mapami výhled, asi se dám na origami.
Prchám na koupák, kde mě ale spolehlivě otráví vůně přepáleného langoše, klobás, dále tatíci a puberťáci, co mi ve vodě skáčou na hlavu. Jsem tolerantní, přesvědčuju se při každém prsařském tempu a radši se nořím pod hladinu. Jenže z 2 589 lidí na koupališti s kapacitou pro maximálně pět stovek plaveme jen čtyři. Já, paní radová a dva postarší manželé v koupacích čepicích. Zbytek se ve vodě plácá, stříká, plive, mazlí a metá po sobě míčkem a zmrzlinami. Při opalování mě něčí dítko majzne lopatičkou. Jeho maminka záležitost briskně fotí na Facebook s komentářem: „Mišáčkovo asertivní poprvé“ a mě jen překročí s opovržlivým výrazem „odval kejty, ženo.“
Ani indoor varianta pro mě není. Přidušená chlórem na kluzkých dlaždicích dobruslím akorát ke 100+1 variantám tobogánů, skluzavek a všeho toho, v čem fakt nejedu. Bazén nevidím. A když ano, musím se k němu probít přes protiproud, perličku a vířivé relaxační trysky. Plavci u nich slastně rotují a kříže, stehna a zadky hmoždí takovým způsobem, že tu asi brzo proběhne Spartan Race Water Challenge.
Dobře, můžu přece k přírodním zdrojům, do řek, potoků a jezer. Jo, můžu, ale sinice měly ten nápad první. A co nezaplevelily ony, dorazí kuřáci a zvláštně letně uvolněné a vulgární osazenstvo. Nakonec si něco vrazím do chodidla a s bolestivou grimasou a nadávkami na rolling stones radši odhopkám na autobus.
Nevzdávám se a vyrazím na chatu, než mi dojde, že já ani moji blízcí žádnou nemáme. Vloupat se mi k nikomu nechce, tak se občas nechám pozvat na grilovačku. Známí přede mě s výhružným „salát nevedem“ položí kus flaksy, co se rosolovitě klepe a zapíjí pouze pivem nebo fernetem. Něco jiného k jídlu? Ne. A k pití? Sorry jako. Ani vodu? Zrovna neteče. Tak to abych ulehla ke sběrnému sudu a přikusovala octomilky. Já to říkám pořád – léto je fakt výživný období.
Foto: archiv Heleny Tutterové
