Jste líný? Já hrozně! Naštěstí mám psa, který mě zaručeně z postele vykope. Někdy je to bolest chodit venčit 3x denně. Rozhodnutí jsem ale nikdy nelitovala, jinak bych v období nemoci asi k té posteli přirostla. Ono je hrozně jednoduché přestat s jakoukoli činností, když vám není dobře. Nejdřív to opravdu nejde, pak se zase nechce. Já jsem ze začátku ke všemu měla dost strach někam jezdit sama. Co kdyby mi najednou došly baterky a já zůstala viset daleko od civilizace, auta, záchoda?

Svoji opravdovou fyzickou sílu jsem našla až ve chvíli, kdy jsem s 41 kg nastoupila na léčbu do Karlových lázní. Měla jsem s sebou psa, a tedy dost velký důvod chodit. A já chodila. Vlastně jsem utíkala. Do lesa, do ticha a klidu, daleko od nutričních poradců, ostatních pacientů, smradu z kuchyně. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu, a tak jsem šla a šla a šla. Asi tak po třech kilometrech mi přestaly fungovat nohy, padla na mě medvědí únava, byla jsem uprostřed hustého lesa. Tak jsem našla pohodlný pařez, napila se, kousla do tatranky a zhluboka se nadechla. Chtělo se mi zoufalstvím brečet.

Bylo mi 29 let, trpěla jsem podvýživou a bolestmi, místo práce se ze mě stal invalida a já pořád nevěděla, jestli ten boj vyhraju, nebo to se mnou naposled švihne. Ovládla mě lítost a strach. Když tu najednou na mě skočil pes a začal mi olizovat obličej. Nikdy mě nenechá smutnit dlouho. Došlo mi, že musím bojovat, i kdyby to mělo dopadnout blbě. Musím tomu dát ještě šanci. Zvedla jsem se a svým pomalým tempem vykročila směr domov. A víte co? Já došla a stihla i večeři 😊 Každý den jsem procházky o kousek protáhla, podle sil. Nakonec jsme s Deelečkem zvládli 12 km dlouhou procházku Svatošskými skalami. Bylo to pro mě, jako bych zdolala Mount Everest!

Nemoc nás může na chvíli ochromit. Neměla by nás ale zastavit. Je potřeba jít životem vpřed, nestát na místě a čekat na zázračné uzdravení. Naše tělo potřebuje dostatek péče, lásky, dobrého jídla a pohybu. Najděte si aktivitu, která vás baví a dělá vašemu tělu dobře. Cvičte a prohlubujte svoje dovednosti. Odvděčí se vám nastokrát a ve chvílích nemoci vás nabyté síly podrží.

 

Toť moje zkušenost a doporučení 😊

Mějte se blaze

Tereza

 

Foto: archiv Terezy Nagyové

Picture of Tereza Nagyová

Tereza Nagyová

Od roku 2015 působila Tereza Nagyová ve stomické pacientské organizaci České ILCO z.s. - dobrovolné sdružení stomiků, díky čemuž, jak sama říká, dostala odvahu mluvit otevřeně o životě se stomií a psát blog Nejsemtabu.cz. Nedlouho na to se rozhodla šít speciální prádlo pro stomiky pod značkou MyPouch. I proto se Tereza připojila k projektu Revenium, a tak na Inspirante najdete její sloupek #nejsemtabu.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ