Archiv příspěvků Srpen 2018

Šance na restart – náborové informativní workshopy 3. 9. a 4. 9. 2018

Náborové informativní workshopy bezplatného projektu Šance na restart, který pomáhá nezaměstnaným nebo neaktivním osobám nad padesát let se zdravotním postižením či znevýhodněním z Královéhradeckého, Středočeského, Pardubického a Libereckého kraje, můžete zdarma a bez registrace navštívit:

  • 3. 9. 2018 v Hradci Králové (10.00–12.00)
  • 4. 9. 2018 v Kutné Hoře (10.00–12.00)

Číst dál

Já jsem střed světa #JSEMIRONMAN

Myslíme si to o sobě svým způsobem všichni. A snažíme se to (občas velmi vtipně) dokázat. Ať už sami sobě, nebo okolí. Všechny nás provází utkvělá potřeba dokola vyjadřovat svůj názor, abychom ho o něco později přehodnotili a poté s chutí kvokali dál a posléze ho zase přehodnotili a posléze zase kvokali něco jiného.

Handicapovaní si myslí, že by měli být víc slyšet. Matky s dětmi si myslí, že by měly být víc slyšet. Myslí si to ale také slušní lidé a myslí si to Pepík z Horní Kecnice. Všichni si myslíme, že bychom měli být víc slyšet, protože zrovna náš názor je ten, který obohatí diskurz společnosti o onen neotřelý pohled génia… Uff, nechť se tedy rozloží červený koberec, přichází ten mozeček, který rozlouskne spory mezi Severní Koreou a Amerikou. Přichází ten, který vysvětlí smysl života a započne novou éru lidstva!

Přichází vaše logická otázka – proč si tedy zrovna já myslím, že byste tyhle moje cancy měli číst? Upřímně? Nevím. Bohužel nedělám posledních pár let nic jiného, než píšu. Nebo možná bohudík; dělat něco normálního, tak společnosti nejen nic nepřinesu, ale pravděpodobně ji ještě poškodím.

Vlastně jsem taky hrozně jedinečnej, protože zrovna můj názor na názory ostatních to popsal absolutně trefně.

Takže buďme všichni střed světa, nechme okolo sebe obíhat Slunce.

Jen bacha, ať se jednou nespálíme…

 

Upozornění: Text obsahuje stopové prvky nadsázky, pokud jste na ni alergičtí, vyhledejte lékaře.

 

foto: pexels.com

Stomie je konec sexu #FakeNews

Sex je náš, dělá dobře mně i tobě, i když mám stomii. Tak za prvé, pokud zrovna nemáte operované reprodukční orgány, nebo komplikace v malé pánvi, na sexu se po operaci nic nemění. Až na tu hlavu, kde je najednou miliarda blokád, strachu, studu, samoty. Číst dál

Janelle Monáe: Dirty Computer (recenze)

Kdybyste sháněli encyklopedii populární kultury v USA, asi bych vám nedoporučila nic jiného než nejnovější album Janelle Monáe, Dirty Computer. Sice to není knížka, ale je tam všechno: hashtag #BlackGirlMagic („černá dívčí magie“ – odkazuje na úspěchy černošek), hashtag #SayHerName („řekni její jméno“ – kampaň za zviditelňování případů, kdy policie nepřiměřeně zasáhne proti černošce), seriály Vražedná práva a Skandál, dokonce i prezident Donald Trump. Číst dál

Co je nového v Amelii

Amelie už dvanáct let poskytuje psychosociální pomoc onkologicky nemocným a jejich blízkým. V této neziskovce propojují všechny stránky života s rakovinou. Nabízí bezplatné služby – odborné poradenství v konkrétních životních situacích, ale i programy, na kterých se mohou lidé v Centrech Amelie potkávat několikrát týdně. Další důležité informace poskytují na webu, v letáčcích, brožurách a na Lince Amelie. Dobrovolníky Amelie poznáte na klinikách a ambulancích podle typicky žlutých triček. Číst dál

Brčka, plasťáky a postižení #zOutu

Možná jste před pár týdny zaznamenali návrh, že by se měla výrazně omezit či snad zakázat plastová brčka, protože si někdo všiml, že plastové odpady končí v oceánech, kde kolem nich plavou ryby, želvy a další živočichové. Vím, že plasty se donekonečna recyklovat nemohou, přesto mi je záhadou, proč trestat lidi, kteří ta brčka do oceánu nejspíš vůbec nehází, ale je tu další, mnohem závažnější argument: Bez plastových brček se spousta fyzicky postižených lidí neobejde, protože brčka z jiných materiálů nemají stejné vlastnosti, dokonce mohou postižené lidi ohrozit na životě. Číst dál

Drž hubu! #JSEMIRONMAN

Slýchávám to, co paměť sahá. No… dobře, to možná přeháním, ale stejně: už v prvních ročnících základky slova „drž hubu“ učebnou zněla s minimálně stejnou frekvencí jako úvodní motto každé hodiny: „Můžete si sednout.“ (Což mi připomíná, že trvání tohodle „pozdravu“ vyučujícímu na základkách a středních je fakt parádní ujetina.) Číst dál