Zní to jako mantra zodpovědných, úspěšných a dokonalých: „Dávej pozor na zadní vrátka!“, protože „co kdyby náhodou něco“. Točí se to ohledně způsobu života, ohledně vztahů a věcí z těchto veličin vycházejících. Ani s jedním neumím nakládat, spíš to docela nakládám.

Mými sluchy tedy neustále prolétávají výše zmíněná zaříkávání jelikož „nikdy nevíš“. No nevim, to je pravda. Nikdo neví.  Slova lítají, i když nemají peří. A já to mám stále všechno u ocasu, i když…

I když vlastně spoustu věcí…

I když bych dívku se spasitelským komplexem měl uvítat se sepjatými končetinami a pugetem růží v zubech.  Mně se však při představě kunhůty vyexpené o pečovatelský skill spouští dávicí reflex.

Ale: „Nechceš přeci skončit sám, ne?“ nebo: „Někdo se o tebe bude muset starat, až to nebude tak dobrý, to asi chápeš, ne?“

Nevim (samota mě vlastně docela ba) a nechápu.

Ne, neplánuji vůči dalším příchozím známostem větší smířlivost, aby mě případně měl kdo obskakovat.  Kompromisy neplánuji nikde. Hnědé kalhoty mi totiž nesluší (když jsme u těch zadních vrátek).

Ano, možná si říkáte, že tento text je výplodem postpubertálního syndromu.

Ano, možná vám dám za čas za pravdu.

Ale zatím ještě ne.

 

Foto: Sebastian Vošvrda

 

 

 

 

Marek Blažíček

Marek Blažíček

Roztroušenou sklerózu mu sice diagnostikovali před nedávnem, ve dvaadvaceti, ale když si Marek Blažíček vzpomene na zážitky z dětství, má pocit, že si s RS tyká už déle. Bere to s humorem, (vždyť #JsemIronman), a protože studuje Tvorbu textu a scénáře na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka, jeho texty najdete také na Aktivnizivot.cz

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!