Každý máme jiný názor na to, co je to štěstí. A když se nás někdo zeptá, jak to vnímáme, a dostane odpověď, nesmí se pak divit. Nebo ještě hůř, tázaného odsoudit.

Na druhém stupni základní školy jsme v hodinách výtvarné výchovy pravidelně probírali teorii umění a následně na aktuální téma dostávali zadanou práci. Měli jsme být žáky kreativními. Ale ovšem jenom natolik, nakolik nakonec určila a schválila vyučující.

Jednoho dne došlo v doporučených učebních osnovách na evropský surrealismus. Poslechli jsme si poutavý příběh Toyen (Marie Čermínová), považované za jednu z nejsvobodnějších tvůrčích osobností umělecké avantgardy na počátku 20. století. Prohlédli jsme si ukázky děl a pak to začalo…

„Ztvárněte za použití fantazie a originální individuální invence pojem ‚štěstí‘ a co vám jej evokuje,“ zazněly třídou instrukce pro druhou část „odpoledky“.

Ořezávaly se tužky, ředily barvy, drtily křídy. Slyšet bylo sem tam jenom skřípání židlí a někdo používal k získání pocitu svobody uměleckého vyjádření dokonce i vlastní zuby. Pod rukama nám vznikala různobarevná a více či méně abstraktní dílka.

Když ke konci hodiny došlo na hodnocení, spolužák Tomáš vyfasoval nejen pořádně baňatou známku a dosáhl tak nejvyššího možného počtu „bodů“, ale i šťavnatou poznámku, formulovanou však bez avizované fantazie: „Zesměšňuje nejen významné osobnosti českého a zahraničního uměleckého světa, ale také učitelskou profesi. Je drzý a ironický.“ A bylo vymalováno. Proč? Přes celou Tomášovu čtvrtku se vyjímal do detailu vyvedený splachovací záchod.

Během důkladného výslechu toho nešťastníka před celou třídou měly být odkryty jeho temné úmysly, a co ho k nim vedlo. Bylo to daleko jednodušší, než by si kdo pomyslel. Kluk trpěl bolestmi břicha a střídavě zácpou a úpornými průjmy. Jeho pocit štěstí se smrskl do potřeby… prostě do vykonání velké potřeby, doslova. A pokud možno v pohodě a bez problémů. Doma, ve škole, při sportu, na cestách… Kantorka mu stejně nevěřila a poznámku zvýraznila. Už byl z hocha dokonce i lhář. Přece takový floutek si z ní nebude tropit žerty! Zdravej určitě jak řípa – on si z ní srandu dělat nebude! Tomáši, kdybys Ty věděl… Ale Ty už jsi svoje věděl dávno. Dodatečně Ti uděluji jedničku s hvězdičkou, podtrženou! Často si na Tebe vzpomenu…

 

Foto: Pixabay

 

 

NAPSAT KOMENTÁŘ

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *