Píše se rok 1905. Sarah Bernhardtová má představení v Rio de Janeiru. Všechno vypadá na skvělé představení. Sarah je sice náladová a excentrická hvězda, ale také ryzí profesionálka. Ztělesnění divadla. Ale co se to stalo? Úplně zbytečná nehoda. Bernhardtová si poranila pravé koleno. Ošklivě. Opravdové důsledky toho zranění ale pozná až o deset let později…

Jsme na začátku dvacátého století. Medicína není na velké úrovni. Diplomaticky řečeno. Ale problém nepředstavuje jen nedostatečnost tehdejší zdravotní péče. Zranění Sarah Bernhardtové se komplikuje. Gangréna. V jejím důsledku musí Sarah v roce 1915 podstoupit amputaci. Pravá dolní končetina pod kyčelním kloubem už není. Velká rána. Pro ni. Pro herečku!

Ale ona to nevzdá. Možná o ní říkají, že má zvláštní manýry. Možná je opravdu má, má však taky vášeň pro divadlo. Nepředstavitelnou vášeň pro divadlo. Hraje dál. Během první světové války vystupuje ve stanech, lazaretech, stodolách a na improvizovaných jevištích. Její osobnost pro diváky znamená hodně. Ano, ona je ztělesněním divadla. V roce 1915 se také stává členkou Čestné legie. Řád Čestné legie, tedy nejvyšší francouzské státní vyznamenání, se uděluje za vojenský, vědecký, kulturní, nebo společenský přínos Francii. Poslední dvě zmíněné věci jsou u Bernhardtové bez debat.

Začátky

Narodila se 22. října 1844 v Paříži. Její matka působila v Paříži jako kurtizána pod jménem „Youle“. V osmnácti letech debutovala v Comédie-Française v titulní roli Racinova dramatu Ifigenie. Z tohoto divadla ji však vyhodili po incidentu, kdy dala facku své kolegyni. Poté hrávala vedlejší role.

V prusko-francouzské válce, roku 1870, byla uzavřena divadla. Během této doby pečovala Sarah o raněné. Po válce se mohla vrátit do Comédie-Française.

Tady začíná její vzestup. Diváci ji milují a ani odborná veřejnost nešetří chválou. Roku 1882 se vdává za Jaquese Damalu. Společně otevřeli vlastní divadlo, které ovšem brzy zkrachovalo. S touto finanční ztrátu se Bernhardtová mohla vyrovnat jen díky zahraničním turné.

Plakáty od Alfonse Muchy

Alfons Mucha přebývá v Paříži již sedm let, když nastane v jeho kariéře velký zlom. Bernhardtová po něm na konci roku 1894 chce plakát ke hře Gismonda. Mucha udělá skvělý návrh, který Bernhardtovou nadchne a podepíše s Muchou smlouvu na dalších šest let spolupráce. Plakát mu navíc takřka přes noc přinese celosvětový věhlas. Spolupracují spolu nejen, co se týče plakátů, ale také, co se týče výpravy, nebo návrhu kostýmů.

V roce 1896 vyobrazil Mucha Sarah Bernhardtovou jako Dámu s kaméliemi. Tento plakát znamená milník pro secesní grafiku. I když se tímto označením může chlubit více Muchových plakátů… Pak přišel rok 1905, zranění, další představení, další turné… Po deseti letech od zranění jí nohu musí amputovat. Ona přesto hraje, ale nejen to, je činná i literárně a výtvarně. Všechno dělá jako o život, o který přijde 26. března 1923 v Paříži. Byla pochována na hřbitově Père Lachaise, kde odpočívá mnoho umělců a osobností.


Sarah Bernhardtová:

  • narodila se 22. října 1844 v Paříži (někdy se uvádí 23.), kde také 26. března 1923 umírá
  • herečka, která se ale věnovala i literatuře nebo výtvarnému umění (její nejznámější knihou jsou její memoáry Můj dvojí život)
  • v roce 1905 si při představení ošklivě poranila pravé koleno, které jí roku 1915 museli amputovat; i přes tento handicap však dále hrála
  • několik plakátů pro ni navrhl Alfons Mucha

 

Foto: Wikimedia Commons

NAPSAT KOMENTÁŘ

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *