Dosavadní díly seriálu, který má stejnou výživovou hodnotu jako kilo tataráčku, vám sdělily, že nejdůležitější je být aktivní jako králíček Duracell. Doposud jste se mohli dočíst, že pokud toto splníte, máte vyhráno. To je z devadesáti procent pravda. Co ale s těmi deseti procenty?

Takže tento díl bude o tom, co dělat, když jste v oblasti, která se latinsky nazývá colpos. Právě v tuto chvíli vám dochází, že máte přeci jen k nějakému klidnému břehu o něco dál než váš plně zdravý kolega… Takže co dělat, když jste v colpos?

1) Zkuste se tam nedostat

Co se vlastně stalo, že mám potřebu psát o existenci v těchto končinách? Zjištění několika věcí. Třeba toho, že mě má jedna ještěrka dost na čabajce, což v momentě, kdy jste ji začali brát jako člověka, přeci jen zabolí. (Pro feministky: jsem jeden z vás, nestřílejte!) Nebo toho, že tu chřipku, co už mám dva týdny, bych na čabajce naopak mít neměl. Respektive bych klidně mohl, ale jsem pacient s roztroušenou sklerózou a ten rozhodně nemá nic přecházet. S vědomím toho, že mi ještě nepřišel zkušební výtisk knihy a tím pádem si teď smrt nemůžu dovolit, jsem se tedy rozhodl, že se vyležím. Tímhle rozhodnutím jsem se nevědomky definitivně uchýlil do colpos.

2) Být s přáteli

Začátek ještě šel. Sice jsem se už ptal kohoutků, jestli je neobtěžuji, když si chci natočit vodu. S konví jsem dlouze rozmlouval před tím, než jsem se odvážil udělat si čaj. Ale furt to nějak šlo… Věděl jsem totiž, že se za mnou zastaví kamarád. A skutečně…. Příjezd druha, který mi pomáhal revitalizovat počítač, zapůsobil jako chladivý balzám. Kdybych tušil, co bude následovat, padl bych mu k nohám a prosil ho, ať nikam nejezdí. Zapřísahám vás, pokud jste v colpos, nezůstávejte sami!

3) Nevim

Dvacet minut po odchodu jsem začal prohrabovat svůj telefonní seznam, kdo z mých známých by mi mohl opatřit lajničku něčeho na přilepšenou. Euforie skončila u smrkání. No jistě, dyť já mám rýmu… Takovou rýmu, že by má sliznice nebyla spokojená a všechnu dobrotu by polkl papírový kapesníček. Škrt jeden! Ne, v této fázi nezbývá než doufat, že jste na sebevraždu moc nepraktičtí… Zkoušel jsem si do vany shodit holicí strojek. Povedlo se, ale byl nezapojený. Šňůra na případné zapojení se zase jevila příliš krátká… V téhle fázi opravdu nezbývá než doufat, že se vám sebevražda nepovede. Nebo naopak povede.

4) Nic

Vrcholem všeho je brnění v levé končetině. Takže nejen, že nemůžete nikam prchnout na pivo, protože nemoc se přecházet nemá, ale ještě připomínáte Robocopa… Škubánky v levé ruce jsou nejčastějším projevem mé milé RS, vy si v této fázi dosaďte ten svůj. No jo, je to pusinka, no! V tomto stádiu obvykle jen pláčete a jste smutní. Mě v sobotu zachránil projev našeho pana premiéra, měl jsem radost… Že vidím někoho, kdo je na tom hůř než já…

5) Zahulte si

Až to bude uzákoněné, tak to dám na první místo a sám pro sebe tímto činím malé předsevzetí, že do takových osamělých dnů již nevkročím bez něčeho zeleného. Případně vezmu za vděk i tou mambou. To by alespoň byla jistota… Na rozdíl od ní, ale výše zmíněný způsob rozhodně neznamená stoprocentní úlevu pro každého.

NAPSAT KOMENTÁŘ

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *