Konečně zase překračuji hranice! Nejen svoje fyzické a psychické, ale také ty zeměpisné.

Tak se to opravdu stalo. A hlavně povedlo! Po deseti letech jsem znovu viděla a cítila moře!

Miluji plavání, vodu. Volný prostor, čerstvý vzduch. Pohyb. V Praze bohužel do bazénů ze zdravotních důvodů nemohu, takže jsem si dala na čas, než jsem si zase mohla užívat vodních radovánek. Ponořit se do vln.

Roky povalování se po operačních sálech a řešení věčných komplikací mi nedodalo ani moc sil a odvahy, ani možností, vycestovat daleko od domova. Letos se lavina problémů ještě nabalila, a tak už jsem si řekla dost! Buď se to ještě zhorší a lehnu úplně, nebo se tělo zmátoří a dá si říct. Každopádně jsem byla připravena užít si to za všech okolností, ať tak, či onak.

Moje kůže a krevní oběh si zrovna nelebedí ve vedrech, ale i kdyby ano, jako bezdětná nejsem nucena vyrážet na dovolené ve vražedné plné sezóně, takže jasná volba byla druhá polovina září. Nebyla by to ale naše rodina, aby někdo z nás neodcestoval například s nedoléčenou virózou…

Každopádně, když jsme před odjezdem dobalili lékárničku, byla jsem tou dobou fakt šťastná, že nám nebude hrozit hraniční kontrola zavazadel. Seděli bychom tam ještě dnes a vysvětlovali, že si zájezd nefinancujeme ziskem z mezinárodního „dealování“ drog. V autě nám chyběl snad už jen stojan na infuzi, a jak podotkl švagr, tak tam někde byl určitě schovaný i malý nafukovací operační sál s plnou výbavou!

Antibiotika na střeva a na jizvy, antibiotika na kůži, ostatní udržovací krémy a gely, léky proti průjmům a horečce, gázy, náplasti, dezinfekce, oční masti a kapky… Taky nepodcenit pořádné pojištění! Bylo toho požehnaně. Často si přeju nemít žádnou blbou diagnózu a mít možnost hodit si na záda jen batoh se spodním prádlem, ručníkem a svetrem. Ale jen díky celkové důkladné přípravě (ségro, díky moc) jsem mohla hodit do kufru i ty plavky a v klidu zamávat na dva týdny městu. A pak to přišlo:

Náročná, ale vzrušující cesta plná očekávání. Návrat po letech do milovaného Chorvatska a seznámení se s překrásným Slovinskem. Moje premiérová cesta trajektem, s větrem ve vlasech. První adrenalinový výlet na motorovém člunu na moři kolem ostrova Vis. Plavat, plavat, plavat – přezdívali mi rybička Dory. Únava, která ale měla ten správný původ. Nesdělitelné štěstí, když cítíte a vidíte kladné výsledky mořské terapie na vlastním těle i duši. Pozorování prvních známek vysněného opálení, které ale druzí nikdy neuvidí. 🙂 Východy a západy slunce, měsíc a jeho odlesky nad mořskou hladinou. Hvězdy na sametové černi a moje vysílání přání do nebes, zatímco ony hojně protínaly oblohu… Barvy, slaný vánek, vůně.

Originální jídlo a pití na terase apartmánu a v kavárničkách. Kouzlo vyhlídek na hory, moře a široké okolí. Přístavy a lodě, kam se podíváš. Převážně usměvaví a vstřícní lidé, od kterých bychom se mohli učit, jak si užívat života a trochu stáhnout stres a upjatost. Ale jasně, všude chléb o dvou kůrkách…  A co na tom, že s rodinou se občas málem pokoušete? I to k tomu přeci sem tam patří. Suma sumárum – poznávání, svoboda, štěstí, volnost, radost, úleva, euforie, nová energie. Chcete to už navždy.

Ještě se rozhodujete, zda zvládnete dovolenou, když jste na ní už roky nikam neodjeli a nejste úplně fit?

Pár tipů z vlastní zkušenosti vám předám už brzy v #nechbroukažít!

 

Foto: archiv Evy Havlíčkové



PTEJTE SE

Pole e-mail a jméno jsou nepovinná.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.