Určitě mnoho z vás ví, že podle zákona o zaměstnanosti mají firmy tuto povinnost: Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 procenta.

Mnoho firem to neplní a raději odvádí určitou částku do státního rozpočtu (to mi přijde neefektivní) a nebo odebírají výrobky z chráněných dílen, které zaměstnávají 50 % zdravotně postižených (to mi přijde efektivnější než první možnost).

Mnoho lidí bez zdravotního postižení si neuvědomuje, jaké důsledky má pro zdravotně postiženého člověka nezaměstnanost, proč chtějí tito lidé pracovat a v neposlední řadě také to, proč si chtějí zdravotně postižení vydělat peníze.

Nezaměstnanost má pro život zdravotně postižených lidí stejné patologické důsledky jako na „zdravé“ lidi.

Jsou to:

a) Cítí se nepotřební – jsou možné sebevražedné myšlenky nebo i dokonání sebevraždy (proč mám být na světě, když nejsem užitečný),

b) nemají kontakt s okolím, postupně degenerují,

c) je možný vznik alkoholismu, závislosti na drogách, počítačových hrách, hazardu a na jiných patologických činnostech.

Pro zdravotně postiženého je možnost zaměstnání jednou z důležitých věcí v životě. Občas se kamarádi, známí nebo lidé, se kterými se zdravotně postižený člověk stýká, udiveně ptají: „Proč chceš pracovat? Vždyť jsi zajištěný, máš invalidní důchod…“ To sice ano, ale invalidní důchod není tak veliký, aby si zdravotně postižený člověk mohl zařídit vlastní byt a aby mohl platit nájemné za byt. Věřte mi, že ani takového člověka nebaví celý život bydlet u rodičů. Chce se osamostatnit, založit si rodinu nebo chce jen dokázat sám sobě, že na tom není tak špatně, aby se nemohl postavit na vlastní nohy.

Tělesně postižená kamarádka mi vyprávěla, že když se hlásila na Úřadu práce jako zájemce o zaměstnání, úřednice se jí ptala: „Proč chcete pracovat? Co vám chybí? Máte vlastní byt, invalidní důchod, tak co ještě chcete?“ Kamarádka se tehdy nezmohla na slovo. Být na jejím místě, tak úřednici řeknu: „Chci být užitečná, chci žít smysluplně.“

Mnozí zdravotně postižení po studiu nenajdou práci

Mnoho zdravotně postižených lidí má učňovské či střední vzdělání a někteří mají vystudovanou i vysokou školu. Jsem si jistá, že studovali proto, aby mohli svoje poznatky ze studia uplatnit v praxi. Je smutné, že ve společnosti panují názory v neprospěch zdravotně postižených lidí.

To, že zdravotně postižený člověk pracuje, má pro něj i pro společnost pozitivní důsledky. Přijde do styku s dalšími lidmi a bude možná vděčný, že dostal třeba i malou funkci. Jsem si jistá, že bude přidělenou práci dělat co nejlépe a to i proto, aby získal uznání od „zdravých“ kolegů.

Zaměstnavatel, který zaměstná zdravotně postižené, bude mít mimo jiné dobrou pověst ve společnosti.

Potíže se získáním praxe

Když se probírám nabídkami práce, tak je skoro v každém inzerátu požadavek několikaleté praxe. Jedinec, který právě dostudoval, ať už je bez postižení nebo s postižením, neuspěje u pohovoru, protože potřebnou praxi nemá.

Na většině pracovních míst je kladen důraz na výkon. U některých povolání je rychlost nezbytná, například u lékařů, hasičů nebo policistů. Myslím si ale, že se společnost tímto stylem života žene do záhuby. I nejrychlejší člověk se jednou unaví, může mu selhat organismus, může dojít k nucenému volnu nebo k hospitalizaci. Když jednoho dne tak dopadnou všichni zaměstnanci, kdo bude pracovat?

Moje zkušenost

Po dokončení studia jsem chodila na pohovory s tím, že přece nějaký pohovor vyjít musí.

Na jednom pohovoru mi tamní vedoucí řekl: „Nezaměstnám vás, protože nechci, abyste z práce chodila unavená.“ Lidé bez postižení nechodí unavení z práce?

Zdravotně postižení – nevyužitý zdroj

Na trhu práce máme velkou, doposud málo využitou, skupinu motivovaných pracovníků se zdravotním handicapem.

Většina firem, které v současné době minimální nezaměstnanosti zdravotně postižené zaměstnávají, se shoduje, že získaly maximálně motivované a loajální zaměstnance, kteří jsou v mnoha ohledech přínosem. Pomáhají například utvářet pracovní a sociální klima ve společnosti a firmy díky nim také uspoří za odvody do státního rozpočtu.

Picture of Blanka Vavřinová

Blanka Vavřinová

Blanka Vavřinová píše sloupky o stereotypech o zdravotně postižených. Myslí si, že by předsudků o komkoli ve společnosti mělo být co nejméně. Narodila se úplně zdravá, ale v dětství měla autonehodu, po které jí lékaři nedávali šanci na "normální" život. Do určité míry vybojovala Blanka svůj život zpět: učila se na běžné základní škole, vystudovala střední školu sociálněsprávní, a poté vyšší odbornou školu sociálně právní. Je také dobrovolnicí v Domově pro seniory, kde klientům zpříjemňuje den. Má ráda hudbu - zpívá a hraje na klavír.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ