Co byste si chtěli přečíst na Silvestra? No právě. Číst a na Silvestra, já vím, že je to trochu mimo. A to jsem si ještě nic nenalila. Dokonce se ani nehodlám rozepisovat o tom, jak připravit nízkokalorické jednohubky z balicího papíru nebo jak správně odpálit rachejtle a jiné milované členy širší rodiny.

Mám ráda konec roku, něco se ve mě láme. Nevím, jestli za to můžou pohádky, princezny, jehličí málem mezi zubama nebo doba, která má trochu paradoxně vybízet ke klidu a rozjímání. Já v klidu nejsem. Potřebuju uzavřít jednu celou roční kapitolu. Něžně. Aspoň tím, že pro začátek konvencím navzdory zavřu dveře od špajzky a od ledničky. Marně.

Takže drobím na kuchyňskej pult a říkám si, že tentokrát u černobílý Popelky bulet nebudu. Jenže pak vidím, jak se kdejakej pták může servat, jen aby všechno dopadlo tak, jak má. To asi já jen nevidím všechny souvislosti a zapomínám si pro radost pokecat s holubem, i když mi tím stojí práce. Možná bych se měla líp oháknout, taky víc tančit a když zdrhat, tak stylově, tedy v podpatcích a po schodech. Tak to teprv bude oříšek! 🙂

Ale já mám přece vlastní pohádku. Tam, kde zásah shůry většinou znamená nějaký to lejstro a kolonky, kde jsou místo čarodějných bytostí šéfové, pro které můžu občas makat klidně i z mechu a kapradí, děkuju, a kde když mi něco spadne, vítr za to většinou nemůže.

V mý pohádce vymýšlím články a sloupky a tetelím se, když vás to baví, čtete je, sdílíte, šíříte i komentujete. A přitom psát o něčem, co mám pod kůží tak, aby vás to vtáhlo a bavilo, to chce svůj čas, pevný nervy i nadhled tam, kde jsem si myslela, že dávno žádnej nemám. Vybírat témata, chtít být fér a nastínit něco, co mnohdy nechápu ani já sama, to je občas fakt zázrak.

Nežiju jenom diagnózou, jen o ní píšu, co s ní taky jinýho. Ukecat se nedá, rozcvičit natrvalo taky ne, i když já to asi nikdy zkoušet nepřestanu. Stejně jako si nepřestanu vychutnávat kafe, slzet při objetích, chtít prokecat odpoledne a toužit po něčem hlubokém, co se v online světě popsat a přiznat nedá. Děkuju těm, co o tom tenhle rok něco ví nebo co za to dokonce můžou.

Užijte si pohádkový přelom roku, oslavujte, dejte si pusu a pořádně se vyspěte. Klidně spolu. 🙂

Zbytek se nějak vyvrbí sám. Jako v každý správný pohádce.

 

Foto: pixabay



PTEJTE SE

Pole e-mail a jméno jsou nepovinná.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.