Studio Hrdinů uvede po prosincové premiéře v pražském Veletržním paláci další představení Molyneuxova otázka, které se zabývá tématem snů nevidomých.

Výchozím bodem projektu je série rozhovorů, které dělala Katharina Schmitt v roce 2016 v Praze a ve Vídni s lidmi, kteři se narodili nevidomí. Na základě těchto rozhovorů vznikl její dramatický text a také hudební skladba Michala Rataje, jejíž výchozím materiálem jsou tyto rozhovory a jejich zvukové nahrávky.

Děj se odehrává v darkroomu jakéhosi klubu, v prostoru, v němž je haptické vnímání důležitější než vizualita. Nevidomá žena (Pavlína Štorková) vede dialog s vidícím mužem, kterého ztvárnil Jakub Gottwald.

Název inscenace vychází z filozofické otázky britského přírodního filozofa Williama Molyneux z roku 1688, která tematizuje fungování lidského poznávání skrze slepotu: pokud by člověk, který se narodil slepý, opět viděl díky operaci, byl by s to rozpoznat kostku a kouli podle vzhledu? Nebo by se jich musel dotknout?

Představení trvá 65 minut a má dvě části. První, třicetiminutová, se odehrává ve tmě a není možné během ní odejít. Diváci během představení sedí ve scénografii, kterou utváří měkká molitanová podlaha. Během představení se nesmí používat světelné zdroje ani fotografovat.

Divák je konfrontován s otázkami, kolik vidíme, když vidíme? Kolik, když nic nevidíme? A jak se vytvářejí narativní struktury ve snech lidí, kteří nikdy neviděli a jejichž podvědomí se nevyjadřuje obrazy?

Nynější inscenace je završením řady souvisejících aktivit. V roce 2017 vznikly v koprodukci rakouského ORF (Österreichischer Rundfunk) a Českého rozhlasu Vltava německojazyčná a českojazyčná rozhlasová verze v režii Kathariny Schmitt.

Jako další krok projektu se Molyneuxova otázka loni v listopadu realizovala jako performativní instalace v berlínské galerii EIGEN + ART Lab.

 

Foto: pixabay



PTEJTE SE

Pole e-mail a jméno jsou nepovinná.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.