Pohled na posudkové lékařství zdola, tedy očima pacientů, zjišťovala sonda spolku Amelie. Ta zjistila, že tři čtvrtiny respondentů (71 procent) neměly z návštěvy u posudkového lékaře dobrý pocit. Pouze 28 procent nemocných uvedlo, že se doktor o jejich stav a životní situaci zajímal.

Dotazníkového šetření se zúčastnilo 490 osob, které se zapojily v Praze, Plzni a formou on-line dotazníku po celé České republice. Hlavním cílem bylo zjistit, jak posuzovaní lidé vnímají práci posudkových lékařů a nabídnout přímou zpětnou vazbu.

Lidé často cítí bezmoc

Více než polovina účastníků sondy uvedla, že se cítila spíše jako u výslechu a nebýt strachu, více jak polovina by si na chování lékařů dokonce stěžovala.

Pro autory dotazníku bylo překvapením, jak silně hodnotí nemocní odbornost a přístup lékařů, kteří posuzují jejich žádosti.

Pouze 28 procent pacientů uvedlo, že se lékař zajímal o jejich životní situaci, fyzickou a psychickou kondici i to, co zvládají doma či v práci. V 60 procentech případů měli žadatelé pocit, že lékař jejich situaci zlehčuje.

84 procent účastníků šetření se domnívá, že o výsledku bylo rozhodnuto předem – tedy ještě před jejich setkáním s posudkovým lékařem. A jen 41 procentům žadatelů lékař své rozhodnutí vysvětlil.

Zpětné vazby pacientů potvrdily zkušenosti sociálních pracovníků.

Ti dlouhodobě upozorňují na to, že současná koncepce posuzování nevyhovuje potřebám pacientů ani samotných lékařů.

Mezi problémy posudkové služby patří rostoucí počet žadatelů, dlouhé čekací lhůty a zastaralé předpisy a vyhlášky. Obor se také potýká s velkým množstvím lékařů v důchodovém věku.

„Výstupy jsou zároveň první sondou svého druhu, která poukazuje na lidské obtíže a emoce, které za systémem vždy jsou,“ doplňuje Michaela Čadková Svejkovská, ředitelka Amelie.

Nepřímým výstupem sondy je také to, že sami posudkoví lékaři nemají dostatečnou podporu ze strany svého zřizovatele. Malé počty lékařů, nízké finanční pobídky, složité vzdělávání, nejednotné postupy, stav legislativních norem, nenastavený systém posuzování dle odbornosti posudkových lékařů, kteří mnohdy nemají vhodnou komunikační průpravu. To vše má negativní dopad na životní situaci a psychiku žadatelů.

„Ministerstvo práce a sociálních věcí a Výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny se problematikou dlouhodobě zabývají, ale nová ucelená koncepce se stále nedaří. Naopak se dějí některé nesystémové kroky, jako například rozdělení posudkových lékařů pro posuzování invalidity a příspěvků nebo z poslední doby služební poměr posudkových lékařů,“ doplňuje k situaci Šárka Slavíková, zdravotně sociální pracovnice Amelie.

Spolek Amelie spolu s dalšími iniciativami proto bude pokračovat ve snaze vyvolat veřejný zájem o tuto situaci a co nejrychlejší a koncepční řešení.


Krátké dotazníkové šetření realizoval v listopadu 2018 zapsaný spolek Amelie, spolek onkologicky nemocných a jejich blízkých, ve spolupráci s dalšími pacientskými organizacemi a několika odbornými pracovišti. Sonda nebyla reprezentativní a nekladla si za cíl hodnotit, chtěla nechat zaznít slovo pacienta a posunout jej k posudkovému lékařství a také mít argument pro potřebu změny systému, který je dlouhodobě v krizi. Dotazník byl sestaven na základě nejčastějších zpětných vazeb nemocných, kteří přicházejí řešit své obtíže do odborného sociálního poradenství v Centrech Amelie. Nejčastější diagnózou byla rakovina, ale odpovídali také lidé, kteří řešili s posudkovými lékaři autismus nebo roztroušenou sklerózu.

V citacích nemocných také zaznělo:

  • „Jedním slovem katastrofa… Přála bych panu doktorovi, prožít týden v mém těle…“
  • „Bylo to velmi zvláštní! Navzdory tomu, že mě všichni strašili, že pravděpodobně nedostanu ani první stupeň, že mě posudkový ‚smete‘ a já sama byla přesvědčena, že nejsem případ na invalidní důchod (ale moje lékařka trvala na tom, abych žádost podala), paní doktorka byla velice laskavá, ještě mě utěšovala a stupeň invalidity mi byl uznán vyšší. Když jsem to pak vyprávěla, nikdo mi to nechtěl věřit. Bála jsem se tam jít, ale osobně jsem získala velice dobrou zkušenost. Každopádně ze svého okolí vím, že je to ojedinělé!“
  • „Řešila jsem Příspěvek na péči pro mou autistickou dceru a lékař vše zlehčoval, podle mě autismus neuznával.“

Zdroj: www.amelie-zs.cz/co-rikaji-pacienti/

 

Foto: pixabay



PTEJTE SE

Pole e-mail a jméno jsou nepovinná.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.