Do obýváku se nahrne pět dospělých. Oba jezevčíci musí z náručí do boudy a z dohledu by se nejradši zdekovala i mladší dcera Sára, která si o téhle akci nejspíš myslí svoje. Zato Terka je šťastná, že se zase něco děje a že si s námi může tajně zamlsat. Maminka mile předstírá, že nájezd na sušenky nevidí, a společně s manželem na nás vychrlí novinky. A my pro ně taky jednu máme. Záštitu nad projektem „Šlápněte s námi do pedálů“ převzala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová!

Vypadá to, že testujeme, kolik lidí barák vlastně pojme. Zatím tu kromě všech Chvojkových jsme já, Petra Horáková z online magazínu Inspirante neziskovky Revenium, redaktor Marek Šálek s fotografem Tomášem Binterem z časopisu Reportér a Tomáš Kofroň coby expert na komunikaci a financování bydlení z Českomoravské stavební spořitelny (ČMSS). A kupodivu je tu pořád prostor, i když to od přítomných chce trochu gymnastiky, aby se ke svým místům dostali.

Plány versus realita

Ano, právě o místo tu jde. Místo k bydlení. Chvojkovi totiž domek kupovali na hypotéku v roce 2004, půl roku před narozením starší dcery Terky s tím, že si časem přistaví podkroví a pohodlně se tak vejdou, každý se svým koutkem.

Dole zůstane předsíň, slušná koupelna, pokoj, obývák a kuchyň, nahoře přibude pro začátek ložnice rodičů, další pokoj a pořádná půda. Čtyřmetrové nudličky pozemku před a za domem, teď tak na kompost a sušák na prádlo, se postupně maličko zvelebí a vybouráním dvou přilepených a teď nepřístupných užitkových místností vznikne prima zahrádka. Sice s výhledem na sousední parkoviště, ale to půjde odstínit zdí, navíc je to poblíž potůčku, kde se rochní kachny.

Tolik plány. Jenže zdravotní stav Terky a časem i manžela Honzy si vybraly svou daň a přestavba nehrozí. Nejsou na ní ani finance, ani nálada. Terka by se s vozíkem nahoru nedostala, ani teď pro ni vnitřní uspořádání domu není ideální.

Takhle to zatím „odnesla“ velká vana v koupelně, kterou bylo nutné vybourat a nahradit sprchovým koutem, respektive sedačkou se sprchou. Navíc bez ložnice obě holky s maminkou přespávají v jednom pokoji, zatímco tatínek si stele v obýváku. Dveřmi Terka projede jen tak tak, a protože se na nohy sama už vůbec nepostaví, na vozíku kvůli prudším nájezdům a zvlněnému terénu ven nesjede.

Pohnout se jinam?

Ven se z téhle domácí prostorové šlamastiky snaží Chvojkovi dostat už dlouho. I když je Žebrák svou polohou kousek od dálnice, od přírody i od Berouna teoreticky pro život rodiny s autem ideální, na maminku Janu tu po patnácti letech nepřetržité péče nějak všechno padá.

Je patrné, že chce změnu, ideálně se přestěhovat. „Manžel se mnou souhlasí, vidíte přece ty modřiny na krku,“ odbourá nás všechny vtípkem, zatímco pan Chvojka se nijak netají tím, že rodinu sice ve všem podpoří, ale jinak mu toho doma na Žebráku zase tolik neschází a je tu spokojený.

„Já bych chtěla domek se zahrádkou, aby Terka mohla ven. Něco bezbariérového, co má ale zároveň duši, my nějak na tu modernu nejsme,“ vysvětluje Jana Chvojková. A domek nejlépe ve městě, aby rodina odbourala zbytečné dojíždění.

Není nad jasné a vůbec ne protichůdné zadání. Tomáš Kofroň si prošel veškeré detaily k fixaci i k hypotéce, kterou budou Chvojkovi splácet ještě pět let s tím, že případný prodej domu i s takovým závazkem není žádný problém. Otázkou spíš je, co dál.

Co bude s domkem dál?

Do nájmu Chvojkovi nechtějí, ale nákup jiné nemovitosti znamená se obrovsky zadlužit a navíc vytrhnout mladší Sáru ze známého školního kolektivu. Proto se jako ideální jeví pozvat architekta a stavaře, aby dům skoukli a určili, jestli a jak ho přestavět.

Ve hře tak jsou tři varianty: do prostor zasahovat nepůjde a bude třeba odejít jinam nebo se finančně vyplatí domek zbourat a na stávajícím pozemku postavit nový. Třetí možnost je, že odborníci dají zelenou kompletní rekonstrukci.

„To ale zjistí, že tohle se splácalo z kamenů, co odpadly z Točníku“, glosuje Honza, protože tady vážně o kvalitní cihlu nezavadíte. Jana se zasměje a po pár dalších vzájemných manželských hláškách vystřelí najednou do kuchyně, protože tam je zapykaná Terka s pár bankovkami na stole a s temperami. „To by tam mohla přimalovat pár nul, a hned by bylo veselo,“ dodává Honza.

Nasekat, přezkoumat, osladit a rozjet

Jestli něco v téhle domácnosti opravdu je, tak veselo. Společné „katastrofy“ rodinu stmelují, pan Chvojka si užívá každou hodinu, kdy mu je dobře, protože nikdy neví, jak dlouho to bude trvat. Nedávno tedy v euforii a v rukavicích naštípal spoustu dříví nebo se šel předvést do ordinace Terčiny nové lékařky, protože paní doktorka nevěřila, že takové penzum chorob se dá přežít. Zároveň se pomalu chystá vstoupit do kolotoče přezkumu zdravotního stavu, a s tím související výše invalidního důchodu.

Sára mlčí a pořád si přeje být cukrářkou. Terezka má stále možnost vyzkoušet si pobyt v Klubíčku a v dalším berounském stacionáři, ale teď se musí doladit ještě pár věcí k jejímu zdravotnímu stavu.

Paní Chvojková práci v Klubíčku zatím nepřijala, protože si přeje se v zaměstnání úplně od holek odstřihnout a zkusit být někde úplně sama za sebe, takže hledá dál a už teď má z čeho vybírat. I kvůli tomu čerstvě dopsala svůj životopis. V ruce. Taky se přihlásila do autoškoly.

A teď už to vážně rozjede, nejen v autě!

 

Foto: Tomáš Binter / magazín Reportér



PTEJTE SE

Pole e-mail a jméno jsou nepovinná.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.