Poznejte s námi zajímavé lidi, kteří se našli ve světě umění. Malují, fotí, modelují a tvoří. Nahlédněte do životů, ve kterých svou roli hraje i diagnóza roztroušené sklerózy (RS). Možná se dozvíte i věci, o kterých se běžně nemluví. Zjistíte, že autoři výstavy Cesta za duhou mají co říct, a také to dělají. Po svém. Pár řádky, jedinečným jazykem, několika obrázky, nebo i beze slov. S grácií i talentem. Tak se začtěte a nechte se strhnout.

Představujeme vám Bohuslava Večeřu.

Jmenuji se Bohuslav Večeřa, je mi 65 let a jsem z Jihlavy. Celý můj život je s tímto městem spojen, narodil jsem se tu, studoval i pracoval. Zde jsem se také oženil, založil rodinu a společně se ženou vychoval dvě dcery.

Můj profesní život se stále pohyboval kolem strojařiny. Byl jsem dílenský kontrolor, kontrolor, pak konstruktér nářadí a měřidel. Odtud byl jen krůček k podnikovému metrologovi.

 Musel jste kvůli diagnóze nějak změnit svůj život?

Kvůli přetrvávajícímu pocitu únavy jsem zašel k lékaři. A následovala neznámá diagnóza, kterou lékaři nazývali vždy jen latinsky, a jejíž český název „RS“ zazněl až při změně zaměstnání. Potřeboval jsem totiž za sebe v práci občas náhradu, což v té stávající možné nebylo. Nakonec jsem skončil v plném invalidním důchodu.

Využíváte nabídky neziskovek, pacientských organizací nebo odborných center?

V životě s diagnózou mi pomáhá jihlavský spolek Roska, do jehož činností jsem se zapojil společně s manželkou. Považuji to za rozumné využití „volného“ času. Rád se účastním našich přednášek a konferencí, spolupracuji s podobně postiženými lidmi a starám se o webové stránky spolku.

Co by lidé podle Vás měli o roztroušené skleróze vědět?

Lidé by neměli bláhově věřit všemu, co se objeví na internetu. Podle mě je lepší kontaktovat RS spolky jako je právě Roska nebo MS centra, ty totiž nejrychleji reagují na nové poznatky a vždy spolupracují s lékaři. Odpovědi na otázky se proto vyplatí hledat přímo u nich.

Jakým způsobem tvoříte, co Vás baví, co pro Vás tvorba znamená?

Spoléhám se na náhodu. Nejdůležitější je mít vždy u sebe záznamové zařízení, foťák, mobil, tablet. Zachytím cestou to, co mě zaujme a pak doma při prohlížení výsledků snažení zjišťuju, jak mi můj původní záměr vyšel.

Jaká pro Vás byla výstava Cesta za duhou?

Cesta za duhou mě, ostatně jako každoročně, opět posunula o kousek dál.

Máte nějaký životní sen? A daří se Vám ho plnit?

Životní sen od doby, co jsem přestal pracovat, už dávno nemám. I když, nikdy neříkej nikdy, jenže pokud vím, tak lék na RS zatím nikdo nenašel. Ale vlastně přát bych si to mohl. Stejně jako prožít život tak, aby si na mne ostatní lidičkové rádi vzpomněli.



PTEJTE SE

Pole e-mail a jméno jsou nepovinná.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.