Na začátku byl maličký dětský kufřík s injekcemi a fonendoskopem. Byl to dárek od tatínka, který se stal jejím prvním pacientem. „A už mi to zůstalo,“ říká Tetyana Sladovník – sestra I. chirurgické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Vše se odehrálo na Ukrajině, odkud se s rodiči a dvěma sestrami přestěhovala na konci 90. let do Čech. V Praze začala Tetyana chodit na druhý stupeň základní školy. Na otázky ohledně profesní budoucnosti odpovídala, že půjde studovat buď práva nebo se stane lékařkou.

Tetyana Sladovník vystudovala střední zdravotnickou školu a už tam si uvědomila, kolik věcí týkajících se pacienta, může sestřička u lůžka ovlivnit.

Přijetí na medicínu jí uteklo o bod. Hned začátkem prázdnin šla tedy za vrchní sestrou chirurgické kliniky zeptat se na místo. Ta měla v tu dobu plný stav středně zdravotnického personálu, ale dohodly se, že se ozve na podzim. Ještě než vyšla ze dveří pracovny, zazvonil telefon a za okamžik se Táňa dozvěděla, že jedna sestřička odchází… Letos v srpnu to bude již devět let, kdy odsloužila svou první službu.

Na otázku, zda nelituje, že jí studium medicíny nevyšlo, říká: „Nejdřív jsem byla zklamaná, ale věřím, že všechno zlé je pro něco dobré. Jako sestra mohu pacientovi poskytnout spoustu jiných věcí než jako lékař, péče je nepřetržitá a můžu hodně věcí ovlivnit.“ Na rozdíl od lékaře je sestra s pacientem pořád.

Po třech letech praxe se Tetyana Sladovník rozhodla pro další studium. Při zaměstnání vystudovala vysokou školu na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy obor Všeobecná sestra. „Bylo to v době, kdy jsem ještě sloužila, takže se stávalo, že jsem šla do školy rovnou z noční. A tři roky jsem neměla dovolenou.“ Prohlubovat si vzdělání je ale pro Táňu hodně důležité.  Doma se jí prý smějí, že je věčný student. Má už za sebou i kurz pro stomické sestry a brzy se chystá na další specializaci.

Její kolegyně Veronika Toningerová o Tetyaně tvrdí, že do problematiky stomických pacientů pronikla s takovou vervou, že zná, po dvou letech, problematiku stomií lépe než sestry s dlouholetou praxí. Tetyana se ke stomikům dostala nejprve tak, že je ošetřovala. A obor si ji přitáhl. „Mám ráda výzvy a často mě lákají věci, do kterých se druzí nehrnou.“

Protože jsou na klinice často velice komplikované případy, musí hodně přemýšlet a kombinovat, než najde pomůcky, které pacientovi vyhovují. Je to součást práce, která ji nesmírně baví a naplňuje.

Někdy se zdá, že se břišní katastrofy už nepodaří zvrátit. Například hojení je běh na dlouhou trať a může trvat i tři čtvrtě roku. „Když se ale komplikaci podaří zhojit, je to pak neskutečně krásný a nepopsatelný pocit,“ vysvětluje. S kolegyněmi se občas smějí, že poznají pacienta už podle obrázku jeho vývodu. Tetyana Sladovník říká pacientům před propuštěním, že se těší na setkání s nimi až budou mít ve tvářích zase barvu. Když se potom opravdu zastaví, stane se, že si není jistá tím, kdo před ní stojí. „Je velký rozdíl, když před sebou máte pacienta, u kterého řešíte špatně se hojící stomii, pacienta s nalomenou psychikou, a po nějaké době vás přijde navštívit ten samý člověk, který se však už cítí dobře. Ženy jsou namalované a krásně oblečené…“

Tetyana Sladovník má pro práci stomické sestry opravdu přirozený talent. Umí být exaktní, dobře vysvětluje a je neskutečně trpělivá. Myslí si, že tlak a spěch k ničemu dobrému nevedou. Má pro pacienty pochopení, často se s nimi setkává ve chvíli, kdy se jim právě zhroutil celý svět. Proto, když to jde, snaží se i před zákrokem, kde je jen malá pravděpodobnost, že bude muset operatér přistoupit k vývodu, s pacienty předem mluvit a podat základní informace o stomiích. Když totiž po probuzení z narkózy pacient zjistí, že mu byla nakonec stomie přece jenom vyšita, mají se spolu o co opřít. Součástí preedukace je totiž třeba i to, jak bude rána po zákroku vypadat a jak dlouho potrvá, než se změní a „znenápadní“.

I když je Tetyana Sladovník profesionálka, stejně ji občas zaskočí věci jako snižující se věk nemocných na oddělení. I v tom ale hledá něco dobrého. Tím že je v jejich věku, může rozumět jejich trápení a umí si představit, co by mohli řešit, co je pro ně důležité.

Právě takové zkušenosti z ní prý v soukromí udělaly druhého doktora Skružného z filmu Vesničko má středisková. Když si někdo z okolí stěžuje na nějaký zdravotní problém, používá v legraci parafrázi známé scény: „A celej se votočit můžeš?“ Ví totiž, že chodit a fungovat nemusí být samozřejmostí.

„Užít si každý den jako by byl ten poslední, to je velký bonus našeho povolání,“ dodává.

A jak Tetyana relaxuje a upouští páru? Nemůže si vynachválit rozhodnutí odstěhovat se z Prahy na venkov. Nejlíp si odpočine, když se jde s manželem projít po lese. Často relaxuje u knížky. Její vášní je dobré jídlo.

Co říci závěrem? Tetyana Sladovník chválí přístup Všeobecné fakultní nemocnice ke stomickým sestrám, a to hlavně za to, jak je podporuje. I tak by se jí ale prý někdy hodily ještě alespoň dvě ruce a jedna hlava…


TETYANA SLADOVNÍK (30)

  • V srpnu 2010 nastoupila na I. chirurgickou kliniku pražské Všeobecné fakultní nemocnice.
  • Prošla dvěma odděleními, již čtyři roky je staniční sestrou.
  • Zároveň pečuje o stomiky, tedy pacienty, kteří mají proveden dočasný nebo trvalý vývod dutého orgánu (nejčastěji střeva nebo močového měchýře) na povrch těla.
  • Vystudovala obor Všeobecná sestra na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
  • Absolvovala akreditovaný stomický kurz.


PTEJTE SE

Pole e-mail a jméno jsou nepovinná.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.