Jsem pro otevřenost. Ale jsou věci, které prostě nechcete. Třeba aby vám bylo vidět do (bankovních) karet…
I když docela často platím mobilem přes aplikaci Apple Pay, jsou situace, kdy se mi telefon vytahovat nechce. Když vidím nejistou pokladní a taky když za mnou u kasy stojí partička přiopilých výrostků. Můj telefon je sice už stará šunka, ale jeden nikdy neví…
Teď ale reálně hrozí, že tam, kde telefonem platit nepůjde, za nákup bezhotovostně nezaplatím.
Chystají se totiž platební terminály s proměnlivým číselníkem pro zadávání PIN. Dynamický číselník tomu říkají…
Kuk, tady jsem, tvoje šestka, chyť si mě! 3-2-1, limit vypršel. Kuk. Hop. Jsem jinde.
S novými terminály to budou mít prý zloději horší.
Zloději neplačte, nemám toho moc, ale všechno vám ráda dám. Můj PIN už stejně víte…
A až zase něco našetřím, kouknem spolu i do internetového bankovnictví.
Do toho starého se brzy možná taky nedostanu a nové odečítač obrazovky prý ještě dobře neumí.
Takže zatímco se americká astronautka Anne McClainová dostala ke svému účtu z oběžné dráhy (a z Mezinárodní vesmírné stanice zkoukla i konto své odloučené manželky, která si teď stěžuje NASA), já půjdu s pytlem přes rameno do spořky.
A obsluhu nechám v tom krámu na lístečky, na který taky nevidím, navolit slovo Loupež.
Foto: Pixabay
