Svátky jsem nikdy nějak extra neprožívala. Možná je to záležitost posledních pár let, související s věkem, možná je to tím, že jsem je vždy považovala za samozřejmé, s hladkým průběhem, bez konfliktů. Rozhodně mohu říct, že na dětství mám krásné vzpomínky. To jsme seděli s rodiči u velkého proutěného stolu, prosklenou zeď po boku, a táta se podíval z okna a zvolal: „Támhle proletěl!“ A já jako to nejšťastnější dítě vyletěla ze židle a šla vyhlížet Santa Clause. Ano, moje představa Ježíška byla ta zprofanovaná americká. Po večeři jsme se šly s maminkou schovat do pokoje a s ušima na dveřích jsme poslouchaly, jak táta mluví s Ježíškem a přebírá od něj dárky.

To jsem chodila na základku. Na gymplu jsem měla Vánoce spojené s volnem, bez školy, se zákeřnými testy před nimi a s porovnáváním dárků mezi spolužačkami po nich. Stále to ještě bylo období bez stresu. Nepamatuji se, že by mě nakupování dárků nějak obtěžovalo. Zato mám perfektně vryté v paměti, jak jsem dostala pravé černé martensky a spolužačka přišla do školy se svítivě zelenými steelkami a srovnávaly jsme, které jsou lepší. Šťastné to období.

Teď jsem čerstvě po vysoké a mám pocit, že tohle období skončilo – a nemyslím tím, že je leden a je po Vánocích. Myslím tím to, že jsem asi dospěla. Dnes jsem šla na nákup a zpozorovala, že vánoční trhy jsou pryč. Ano, svátky jsem nikdy moc neprožívala, ale tohle mě zasáhlo. Svátky pohody a klidu skončily, už tu jsou zase maily, povinnosti. Jak se říká, hodnotu nějaké věci si uvědomíme, teprve když o ni přijdeme. Vánoce tu budou zase za rok, ale s přibývajícím věkem vše tak strašně ubíhá, že v tom cítím určitou melancholii, pomíjivost. Nutno podotknout, že s novým rokem jsem vyrovnanější, připravená na nové výzvy a zážitky. Tak snad bude nová dekáda ještě lepší než ta předešlá!

 

Foto: Pixabay



PTEJTE SE

Pole e-mail a jméno jsou nepovinná.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.