Příspěvek od Eva Havlíčková

Sevřít a nepustit! #nechbroukažít

Je to dávno, kdy jsem prožila třeba jen den bez bolesti. Někdy ji dokážu na pár chvil ignorovat, rozdýchat, rozchodit, někdy zaspat. Když už fyzické trápení trvá a vysiluje moc dlouho, přestěhuje se ta bolest i do duše. Tam se ji taky snažím ignorovat, rozdýchat, rozchodit, občas zaspat. Oba druhy bolesti pak ještě přesmát, přemluvit nebo přebrečet a překřičet. Rozmazlit se. Umoudřit se. Ještě raději přetavit v něco lepšího. Číst dál

Očista dočista #nechbroukažít

Venkovní teplota je chvílemi ještě na rukavice, ale kočičky jívových keřů zmítaných větrem vystrkují své sametové hlavičky z otvírajících se pupenů a ujišťují nás, že jaro je tu! Zlatavé sluneční paprsky deroucí se zpoza ocelově šedých mraků hladí po zimě bledou pleť a všichni doufáme, že si alergikovo peklo užijeme do sytosti a nepřehoupne se i letos rovnou do teplot plavkové sezony. Číst dál

Složit tak tělo, kde by se mu chtělo #nechbroukažít

Rej na nemocničních chodbách může někdy připomínat ples „zombíků“ svíjejících se v rytmu vlastního tepu a ozvěny klapotu podpatků kolemjdoucích. Někteří v civilu, jiní v erárních obřích županech, ze kterých zejména ženám většinou kouká snad jen hlava a hřbet ruky s již zavedenou kanylou. Číst dál

Přátelé chvátám, chvátám… #nechbroukažít

… nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být! Stěžoval si už před lety chvátající brouk Kvapník v Příbězích včelích medvídků.

Tehdy jsem ještě netušila, jak smutná realita to může být. Spěcháme totiž snad úplně všichni, vždy a za každou cenu. Za cenu zdraví, tělesného i duševního, na úkor radosti vlastní, i ostatních. Na obětní oltáře pak padají nejen sami spěchající, ale většina mezilidských vztahů, příjemné zážitky a čas. Ne ten, který neustále naháníme a stále nám chybí, ale ten, který tím vším blázněním, dnes snad již moderním trendem, zabijeme osobně a už docela. Číst dál

Ty jsi už zvyklá! #nechbroukažít

Cvičení dělá mistra. To je pravda, záleží však na druhu aktivity. Vždy lapnu po dechu, když v souvislosti s přibývajícími hospitalizacemi, operacemi, pokusy s trefováním se do správné léčby, novými diagnózami a prakticky nepřetržitým tápáním a rozbolavěním těla i duše, slyším rezolutní: „Tobě už to tak nepřijde, jsi přece (musíš být) dávno zvyklá!“ Snad by si z toho jeden mohl udělat kratochvíli a mít i potěšení! Číst dál

Správnou nohou vpřed… #nechbroukažít

Před pár dny jsme si přáli pěkné adventní chvíle a Vánoce a ono to zase vše uteklo jako pára nad hrncem. Cukroví ještě voní bytem a aspoň malý kousíček jmelí je uschován pro štěstí dní příštích. A už si to pěkně svištíme tím novým rokem; někdo plynule navázal na ten předešlý, někdo s čerstvou energií začal plnit novoroční cíle. Číst dál

Jak nevyděsit ani sebe, ani Ježíška #nechbroukažít

Ještě naprosto jasně si vybavuji, jak jsem otevírala novotou vonící diář 2018.

Zanedlouho z letošních diářů otočíme poslední list a dveře stávajícího roku se nadobro uzavřou. Čekají nás další úkoly a výzvy, nápady, zážitky a překvapení.  Dny, které zase budou utíkat jako splašený dostihový kůň. Zkusme si to proto připomenout hned zkraje roku, který brzy převezme vládu od toho současného, a udržet si vědomě pocit plně užitého a prožitého času. Pravý smysl života. Číst dál