Jak vypadá jeden můj typický den?
To se mě opakovaně ptají novináři i úřady.
Přitom by sami neuměli odpovědět. A ani nemusí. Nás se tak však ptá kdekdo. Protože jsme „speciální“.
Ale ani u nás typický den neexistuje.
Všední den je jiný než svátek, je různá roční doba a počasí a je nám dobře, nebo hůř.
Mediální okurka vrcholí a tak je třeba vytáhnout pár historek z cestování. Třeba cestující, která močí na podlahu v kabině letadla. Záběry, jak dřepí v koutě se spuštěnými kalhotami, natočené ostatními pasažéry teď visí na leteckém webu Airlive a otiskují je noviny. Paní, kterou prý personál nepustil dvě hodiny na toaletu, se ulevilo a na kamery a řeči opáčila, že na ni klidně mohou vydat zatykač. „I
To se říkalo u nás doma, bůhvíproč. Možná to bylo z nějaké písničky.Minulý týden jsem dostala dáreček. Pár dávek a příspěvků. To bylo radosti!Napsala mi Česká správa sociálního zabezpečení. Nebo nenapsala?Ne, nenapsala. Je to podvod.Ale vlastně vypadá docela věrohodně.A když nemáte zrakovou kontrolu a text vám čte odečítač obrazovky, je odkaz na e-portál s originálem lehce zaměnitelný.PS: Šílené jsou na tom dvě věci. Že je podobné
Pomáhala druhým, aby si mohli pomoci sami! Ve středu večer 19. dubna vydechla naposledy. S láskou a úsměvem vzpomínejte, napsal na facebookový profil Zuzky Nemčíkové její muž. Pár měsíců potom, co jsem před pěti lety nastoupila do Inspirante, dostala jsem za úkol napsat medailon kolegyně Zuzky. Moc jsme se neznaly, sešly se a já něco sepsala.Když jsem jí to dala k autorizaci, pěkně mě sprdla.
Úplně všechno kolem příspěvku na péči je už roky úplně špatně. Technokrat se spojil s byrokratem a spolu nacpali nemocné a nemohoucí lidi do jedné velice těsné formičky. Příspěvku na péči říkám podle jeho zkratky „padlá na palici“. A já jsem taky, že do toho znova jdu… Už 10 let ví stát o mém zdravotním stavu spousty detailů. Mnohokrát mě prověřil a přiznal mi na
Do vod sociálních sítí jsem vplula už jako stará páka. A pořád jsem dost nezkušená. Přesto jsem se rozhodla strávit sobotní večer se třemi stovkami lidí, kteří měli nickname už na peřince. Ideová příprava: Od léta to bude třetí sraz. Z tweetů a šeptandy se zdá, že se povedly. Hospoda vypadá velká a zároveň útulná. Hořejšek je přehledný a až na schod u vchodu placatý.
Před 16 lety žehlila Daniela Kolářová ve filmu Vratné lahve u telenovely. Ale letos si u žehlicího prkna pouští předvolební debaty. A na dotaz filmového manžela Zdeňka Svěráka „Tak Petr, nebo Pavel, koho mám teda volit?“ suše odvětí, že oba a že jsou na jednom lístku. (https://youtu.be/kR7TSOESZ5g). Josef Tkaloun má už tedy jasno. Co však má dělat nevidomý volič? Když mu lístky přijdou předem domů,
Svět s handicapem je těžký, složitý, zároveň bohatý a originální. Magazín Inspirante připravil krátký seriál, v němž jeho redaktoři vytvořili určitý návod, desatero, jak k danému typu postižení přistupovat a jak jej vnímat. Mějte na paměti, že nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako každý jiný. Při setkání s nevidomým se chovejte přirozeně. Pomozte tam, kde je to nutné, ale pomoc
Druhá pobočka secondhandu Hvězdný bazar se otevřela zákazníkům v pražském Karlíně. Pracovní uplatnění tu nově získá pět prodejců na vozíku. Sídlí na adrese Sokolovská 449/128 a v první dny po otevření zde bude všechno oblečení a doplňky v akci 3 + 1 zdarma. A v pátek 29. května, na den přesně sedm let od otevření pobočky v Jungmannově ulici, vyvrcholí úvodní týden videopřenosem z otevření na Instagramu a
14. března jsem na svůj facebookový profil napsala: „Až to všechno skončí a my se ohlédneme, zjistíme, že jsme jako společnost jiní. Paradigma je obecně přijímané schéma, vzorec myšlení či model. A to tahle krize mění už teď. Mimo jiné nás nutí být si blíž – k sobě navzájem i k sobě samým. To, co mě v uplynulých dnech nejvíc inspirovalo, je rychlost té změny a taky
