Příspěvky z rubriky Rozmanitosti

Jsem invalida, nikdo mě nezaměstná #FakeNews

Pamatuji si, jak jsem byla šťastná za přiklepnutí třetího stupně invalidity a za hezkou výši důchodu. Bála jsem se, že mi stát nepomůže a já se jak mrzák budu muset nastěhovat zpět do mateřského hnízda. Uf, dopadlo to dobře, nějaký peníze jsem dostala. Bohužel ale ne dost na život v Praze. Schopnost práce mám sníženou o sedmdesát procent, jak to teď vyřeším? Číst dál

Bisexualita a autismus #zOutu

Letos tradičně proběhl Prague Pride, pražský festival o LGBT+ komunitě a převážně taky pro ni. Během tohoto týdne se v Česku leccos změní – zatímco po zbytek roku se ve vedrech procházejí po ulici muži nahoře bez a stěžují si na zlé muslimy, kteří popravují homosexuály, během festivalu se rozčilují, jak mohl někdo povolit obří průvod Prahou, kde se vyskytují polonazí a pomalovaní lidé, nicméně vzápětí dodají, že až dorazí do Česka islám, tak tomu udělá přítrž. A taky si postěžují, že na tuhle dekadentní zábavu peníze jsou, ale na postižené děti se musejí sbírat víčka. Číst dál

No nazdar! #perplexveměstě

Drápu se do autobusu. Vyprsím se  s usměvavým „dobrý den“. Řidič ale nakloní hlavu do strany, asi aby mě měl šejdrem tak, jak je u mě zvyklý. „Ahooooj“, zašveholí. No nazdar. Číst dál

Rok bez neziskovek #JSEMIRONMAN

Současná vláda v čele s trestně stíhaným Andrejem Babišem by zřejmě byla nejraději, kdyby všechny neziskovky zmizely z povrchu zemského. Protože proč tady vlastně jsou, že jo?!? Len kradnú a nič iného! Číst dál

Vražedný Vedro #nejsemtabu

Cítím se jako rozpuštěný a vypuštěný. S narůstajícím počtem teplotně rekordních dní narůstá i moje zoufalství. Nejsem schopná normálně fungovat, myslet, pracovat, milovat, dokonce ani jíst. Letos je pro mě první rok, kdy ty nejhorší vedra trávím venkovní prací. V dobách korporátu jsem ráno zalezla do klimatizované krabice a večer z ní svěží odcházela. A prvních pár invalidních let jsem trávila buď v nemocnici, nebo zalezlá doma s hlavou v kýblu ledu. Teď to ale nejde. Teď se musí makat. Ale jak? Číst dál

Nenapovídej #perplexveměstě

Mám neodbytnej pocit, že zvenku působím jako někdo, kdo má vyvrknutej kotníček, vyděšeně se plazí světem a čeká na spásu. Do života mi totiž pořád někdo krafe. Možná je to pro okolí způsob, jak se vyrovnat s jistou bezmocí a doživotním přihlížením tomu, že jsem perplex. Číst dál

Zadní vrátka #JsemIronman

Zní to jako mantra zodpovědných, úspěšných a dokonalých: „Dávej pozor na zadní vrátka!“, protože „co kdyby náhodou něco“. Točí se to ohledně způsobu života, ohledně vztahů a věcí z těchto veličin vycházejících. Ani s jedním neumím nakládat, spíš to docela nakládám. Číst dál