Příspěvky z rubriky Rozmanitosti

Proč není můj vyučující postižený? #zOutu

Když jsem byla v posledním ročníku bakalářského studia na University College v Londýně, doktor Nathaniel Coleman uspořádal panelovou diskuzi s názvem „Proč není můj profesor černý?“ Cílem této panelové diskuze bylo upozornit na disproporční zastoupení černochů mezi britskými profesory (pouhých 6 ‰, ačkoliv černoši tvoří ve Velké Británii 3 %). V tomto ročníku jsem také chodila na jeho přednášky z filozofie rasy, což byl podle mého názoru jeden z nejužitečnějších předmětů v rámci celého studia. Číst dál

Zpověď nebohého chaotika #JsemIronman

Jsem chaotik.

Nemůžu za to. Člověk, který dělá dva bambilióny věcí nemůže jinak, byť by třeba rád. Dokonce si myslím, že mám daleko větší vlohy k tomu být pořádný než mnoho lidí, kteří se za pořádné úspěšně vydávají… Ale stejně vím, že to budu já, který představuje do budoucna postrach pro všechny, kteří s ním budou koexistovat. Respektive už tím postrachem jsem… Číst dál

Pacient jako válečný veterán aneb proč duše pláče #nejsemtabu

Seznámila jsem se s jednou skvělou pacientkou ulcerózní kolitidy, která díky komplikacím málem přišla o život. Ale přežila, dala se dohromady, vrátila se zpět do procesu, opět naplno vychovává děti, pracuje. Přijde si ale jiná, nesvá, že ji nikdo moc nechápe, možná až trochu divná. Po tom, čím si prošla už prostě není stejná jako dřív. Dnes už kouká na svět jinýma očima. Není si ale jistá, jestli to všechno správně chápe. Číst dál

Čtvero ročních období aneb tak kdy teda? #nechbroukažít

Jaro, léto, podzim, zima, s tím Crohnem se v klidu nedá…

Co se s ním nedá? Nebo dá? Všechno a nic. Někdy. Někdy všechno, někdy skoro všechno, někdy skoro nic a někdy nic. A tak to jde pořád dokola.

Když přijde zhoršení, dá se to vždycky hodit na počasí. Kde jinde hledat viníka, že… 🙂 Číst dál

… jsi jen člověk… #JsemIronman

„Měl by sis uvědomit, že jsi jen člověk,“ slýchávám často.

„Já nejsem člověk!“ odseknu a začnu si googlit, jakými dalšími způsoby lze aplikovat kofein. Dobře, když ne způsob, tak alespoň formu, nebo… no prostě něco… Číst dál

Jako vejce vejci? #perplexveměstě

Nastupuju do autobusu. Řidič se ke mně nakloní a důvěrně mi sdělí, že ráno vezl moji sestru. Moment, tady něco nehraje. „Má úsměv skoro jako vy. A berle,“ dodá spiklenecky. Aha, už jsem doma. A zase nemám slov. Číst dál