Přišla mi obálka. Od státu. Jsem totiž ten správnej invalidní důchodce, tudíž jsem si vysloužila roušky a respirátor. Děkuju, nechci.

Adresa Jateční je vcelku stylová, připadám si totiž jako kráva. Tahle zásilka nemá žádnou logiku. Nepodporuje ani postižené, ani českou firmu nebo výrobce, nepřišla v čase nedostatku, nenabízí žádné dobře využitelné řešení nebo nápad. Nepředstavuje ani minimální povědomí o ochraně proti covidu. (Pardon, ale o papíru na obličeji si za stávající situace fakt myslím svý. Dejchat se skrz to dá, jistě, a to i když to bude mokrý a namrzlý). Vida, možná je to řízené promoření, a já to jen nepochopila.

Vlastně je to totéž, jako by stát v době epidemie rýmy poslal vybraným invalidům a důchodcům v obálce pět papírových kapesníčků a jeden papírový, zelený, nadvakrát přeložený ručník. Mňam. Vše v igelitovém sáčku opatřeném návodem úrovně absolventa kurzu češtiny pro právní ochranu kopáčů.

Ježiš, já doufám, že pokud se někdo plazí v prachu a nouzi, tak už je dávno v péči mnohem rozumnějších orgánů než toho, který byl u zrodu téhle podivné hygienické mise! Nebo je na tom někdo tak bídně, že mu zásilka v celkové hodnotě někde mezi pajckou a stovkou zachrání zadek? (Na ten se to nedává, vím). Uprostřed epidemie? Fakt si můžeme dovolit rozhazovat? Tuhle částku krát ty tisíce důchodců a invalidů? Upřímně, tento kouzelný balíček je ochrana tak na dva dny, a to ještě když se budu hodně snažit, protože tvarovat se nedá, gumky praskaj a tak vůbec, velebnosti.

A hlavně je to výsměch všem těm, co se snaží si používáním kvalitních tuzemských pomůcek zachovat zdravou kůži a rozum. Copak není na oněch místech někdo, kdo se zamyslí a řekne, že se nic nikam drobit nebude a částka, která se za tuhle nádheru utratila, se dá někomu, komu opravdu pomůže? Někam, kde bude mít efekt?

Fakt potřebujeme tenhle do očí bijící populismus? Nechci rozdmýchávat ani rozdíly, ani závist. A kupodivu tímhle bonbónkem nechci podpořit ani jedna celá dvě desetiny pošťačky a baličky, ani nula celá procentního bodu popularity kabinetu.

Nestojím o gesta od boku, ale o systémová řešení. Nechci dávky a zlevněné dárky z poutě, ale možnosti a investice. Nechci být předobrazem někoho, kdo se státu prodraží. Nevděčnýho, nenažranýho invalidy, o kterém se povídá ve zprávách. Vážně si nikdo tam nahoře nepřipadá ani maličko jako hyena, když ke svým účelům využívá lidi, kteří jsou jaksi a priori slabší a pod čarou?

Možná jsem invalidní, ale nejsem pitomá. Přestaňte mě zneužívat k dělání rádoby dobrejch, leč značně pochybnejch a pokřivenejch skutků. Děkuju. Nebo se mě coby daňového poplatníka a voliče pro jednou zeptejte, co opravdu chci.

Obejmout, vole. Nic lepšího totiž na skladě brzy nebude. A i to mi jistě bude v tomhle státě někdo závidět.

Foto: Pixabay

Picture of Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ